Jak může jít vnější vzdělání ruku v ruce s vnitřním vzděláním?

Sri Chinmoy: Vnější vzdělání a vnitřní vzdělání mohou jít ruku v ruce za předpokladu, že člověk ví, co vnější a vnitřní vzdělání je. Vnější vzdělání je zájem o lidstvo. Vnitřní vzdělání je jednota s lidstvem. Bez zájmu nemůže být jednota. Pokud však existuje jednota, automaticky je v ní zájem.

Když se dítě učí v určité třídě, je nutné, aby rodiče, učitel a dítě byli přáteli?

Sri Chinmoy: Ano, je naprosto nezbytné, aby rodiče, učitel a dítě byli přáteli. Rodiče, učitel i dítě musí cítit, že patří do stejné rodiny. Rodiče byli prvními přáteli dítěte. Pak k němu jako přítel přišel jeho učitel. Čím více přátel bude dítě mít, tím pro něj bude snazší porazit jeho nepřítele: nevědomost. A tak když získá více přátel, nových přátel, musí je vždy uvítat.

Jak může učitel poznat, kdy má být soucitný a kdy přísný?

Sri Chinmoy: Existují dvě cesty, které vedou ke stejnému cíli. Jedna cesta je známá jako cesta soucitu a druhá je známá jako cesta kázně. Ačkoliv obě cesty vedou ke stejnému cíli, Bůh má cestu soucitu radši než cestu kázně, protože cítí, že pokud jde dítě cestou soucitu, potom bude moct jít mnohem rychleji.

Jen tehdy, když s ničím jiným neuspěje, se Bůh uchýlí k tomu, aby ukázňoval život svých žáků. Na druhou stranu nám ale Bůh říká, že dokonce i jeho potrestání není nic jiného než soucit, protože je to Jeho soucitné Srdce, které ho nutí osvítit a zdokonalit Jeho děti.

Při jednání s neukázněnými dětmi je soucit prvním a hlavním přístupem. Přísnost použijte pouze v krajním případě. Na praktické úrovni musí učitel potají pozorovat, zda určitý žák reaguje víc na soucitný aspekt života nebo na přísný aspekt života. Když tohle pozná, snadno může udělat, co bude zapotřebí.

V jakém věku by se mělo dítě učit duchovnosti?

Sri Chinmoy: Dítě by se mělo učit duchovnost od prvního okamžiku, kdy spatří světlo dne. Když dítě poprvé zapláče, matka se musí zeptat sama sebe, proč dítě zaplakalo. Je to proto, že poprvé spatřilo moře nevědomosti a polekalo se, nebo je to proto, že mu chybí světlo a blaženost, které bylo zvyklé zažívat?

Pokud matka cítí, že dítě vystrašilo moře nevědomosti, vnitřně mu musí říct, že toto moře nevědomosti má krátký život a že brzy poplave v moři moudrosti a bude se těšit z nejvyššího uspokojení. Jestliže matka cítí, že to, co přinutilo dítě plakat, je jeho pocit odloučení od Nebeského Světla, potom mu musí vnitřně říct, že Bůh je nejen v Nebi, ale také na zemi. Musí dítěti říct, že ho Bůh seslal na zem, aby splnilo zvláštní účel. V obou případech musí matka promluvit k vnitřní skutečnosti dítěte, kterou je duše.

Existuje určitá duchovní vlastnost, na kterou bychom se měli zaměřit, když učíme své děti?

Sri Chinmoy: Je mnoho vlastností, které byste měli při učení svých dětí vzývat, ale nejdůležitější vlastností je sebedávání. Tuto jedinečnou vlastnost byste měli vzývat nejen ve chvíli, kdy učíte své děti, ale neustále, ať už jsou vaše děti s vámi, nebo ne.

Jak můžeme poznat, která část našeho intelektuálního nebo tvořivého Já by měla být rozvíjena, abychom mohli co nejlépe sloužit Nejvyššímu?

Sri Chinmoy: Která část vašeho intelektuálního nebo tvořivého Já by měla být rozvíjena můžete poznat tak, že se plně obeznámíte s božskými kvalitami každé části, které vaše bytí co nejefektivněji ztělesňuje, odhaluje a projevuje. Například chcete co nejefektivněji vidět na intelektuální úrovni pravdu. Potom místo toho, abyste si ostřili svůj intelekt, musíte zkoušet jej osvítit světlem duše. Nebo řekněme, že chcete vědět, která oblast tvořivosti je pro vás určena. Přitom, jak vaše tvořivé já bude odhalovat svou schopnost v rozličných oblastech, zkuste pozorovat, která oblast vám dává největší radost a uspokojení.

Pokud máte okamžitou radost z básníka v sobě, pak se vrhněte do světa poezie. Pokud máte spontánní radost z umělce v sobě, potom se vrhněte do světa umění. Pokud máte spontánní radost z hudebníka v sobě, pak se vrhněte do světa hudby. Okamžitě přijměte tu oblast, ze které máte největší radost. Samotné toto přijetí je nejlepším způsobem, jak sloužit tomu Nejvyššímu.

Byli učitelé v dávných dobách lepší?

Sri Chinmoy: Ano. V dávných dobách, obzvlášť ve védské epoše, učitelé považovali studenty za pravé členy své nejbližší rodiny. Učitelé se proto se studenty neustále a bezvýhradně dělili o své světlo moudrosti a předávali jim to nejvyšší poznání: „Tat twam asi. Ty jsi To, To jsi ty. Ve svém jádru a podstatě jste, mé děti, Jeden bez druhého.“ Učitelé dávné minulosti své studenty nejen inspirovali, ale také aspirovali uvnitř nich a jejich prostřednictvím, aby jim pomohli spatřit záři jejich vlastního vnitřního slunce. Slunce, které osvěcuje tisíciletou temnotu a přeměňuje možnost zážitku Pravdy na nevyhnutelnost realizace Pravdy.

Učí se dvojčata stejným způsobem?

_Sri Chinmoy:_Dvojčata se nemusí a nemohou učit stejným způsobem, protože mají rozdílné duše. Každá duše má zvláštní způsob, jakým přijímá světlo shůry a jakým toto světlo projevuje na zemi. Dvojčata mohou vstoupit do pozemské arény společně, ale slib, který dalo každé z nich Absolutnímu Nejvyššímu ve světě duší, nemusí být stejný. Proto se jejich způsob učení zde na zemi a jejich způsob sdílení poznání mohou od sebe velmi lišit.

Co bychom se měli zkusit naučit a co se odnaučit?

Sri Chinmoy: Měli byste se zkusit odnaučit to, co jste si osvojili: vzkazy nevědomosti. Měli byste se zkusit naučit víc o tom, co jste již přijali: krásu jednoty.

Chodil Bůh do školky?

Sri Chinmoy: Určitě chodil. Nejen že chodil do školky, ale chtěl tam zůstat natrvalo. Školka je místo, kde před Ním neustále tančí Boží krása země a krása Nebe. Krása země před ním tančí ve stále se překonávajícím stylu. Krása Nebe před Ním tančí ve stále se osvěcujícím stylu. Proto chce Bůh navždy zůstat ve Své Vizi dětského Vědomí, a ne ve zkamenělé mysli pevné skutečnosti.