Sedmdesát sedm tisíc stromů služby, část 4

3004

Jak krásné je sledovat,
jak má modlitba
zapaluje plamen naděje
v mém srdci.

Člověk říká Bohu:
"Můj Pane,
prosím, prosím, prohlub svou Lásku
ke mně."

Bůh říká člověku:
"Mé dítě,
prosím, prosím, nech v sobě dozrát
svou touhu po Mně."

Včerejší úspěchy
rozhodně patří
pouze včerejšku.

Mysl chce žít
nezávisle na čemkoli,
včetně Boha.

Srdce chce zůstat
nezávislé na čemkoli,
s výjimkou Boha.

Láska a radost
dokáží žít kdekoli,
nejraději však přebývají
v úsměvech
vlídného srdce.

Mír je nejprve
dosažením jednotlivce.
Potom z něj vyroste
společné dosažení.
Nakonec se stane
univerzálním dosažením.

Je jen jeden způsob,
jak dorazit do cíle:
začít.

Buď jako dítě.
Chovej se jako dítě.
Choď v zahradě svého srdce
od květiny ke květině,
dokud nenajdeš úplnou radost
a dokonalou spokojenost.

Mysli na sebe
jako na řeku,
která neustále proudí nejvyšší rychlostí.
Tvá mysl se nikdy
nenechá odradit
a tvé srdce
nebude nikdy sklíčené.

Každé ráno, když přijde naděje,
cítím, že se mohu stát
vlastníkem nového života.

Teď, když jsem se vysvobodil
ze svých neukázněných dnů a nocí,
mé srdce je mile přitahováno
k mému Pánu Milovanému Nejvyššímu.