Má přítelkyně není tvým žákem. Začala meditovat na tvoji fotografii a cítí velký strach.

Sri Chinmoy: Není to strach. Je to jen obava z toho, zda je připravena vzdát se určitých věcí. Strach není ze Skutečného, ale ze vzdání se něčeho. Velmi často lidé říkají, že jsou z mé fotografie vyděšeni k smrti. Není to ale z mé fotografie; jen se nechtějí vnitřně vzdát svých starých zvyklostí, svého starého života. Dívají se na mou fotografii a vidí oceán nejistoty. Ve skutečnosti to ale není oceán nejistoty. Jen si pevně drží své staré zvyklosti a nechtějí se jich vzdát. „Co se stane, jestliže se jich vzdáme? Právě teď víme, co jsme a co děláme.“ Její zážitek je třeba vysvětlit takto.

Dokážete-li zahladit minulost a jste připraveni vědomě a oduševněle vstupovat do stále nového, uvidíte, že nové má také svou skutečnost, skutečnost více naplňující než minulost. Pak strach nikdy nemůže existovat. Strach přichází pouze tehdy, když nejste ochotni vzdát se svého starého života, nebo si nejste jisti novým životem.

Ale většinou si lidé neuvědomují fakt, že se nechtějí vzdát svého starého života. Protože se chtějí stát duchovní, cítí se zahanbeni, že se stále starají o obyčejné věci, a nechtějí si to přiznat. Někteří jsou upřímní; říkají, že se nevzdají pití a drog. Chtějí duchovní život, ale nechtějí se vzdát svého starého života. Nechávají nás, abychom je povzbuzovali a říkali, že jim nový život určitě dá pocit uspokojení. Může to být na mé cestě nebo na cestě někoho jiného, a dokud se procvičuje duchovnost, získají určité uspokojení. A pokud je duchovnost následována upřímně a oddaně, uspokojení bude trvalé.