Poselství žákům ze dne 13. dubna 1969

Sri Chinmoy předal toto poselství svým žákům dne 13. dubna 1969 k pátému výročí svého příchodu na Západ. Ó Nejvyšší, Tobě nabízím to, co jsem: svůj život oduševnělé vděčnosti. Ó děti Nejvyššího, dám vám to, co mám: svůj život nesobecké oddanosti a jednoty. Moje láska je mojí váhou. Moje láska je mojí výškou. Moje láska je zároveň mojí váhou a mojí výškou. Moje láska k oddaným žákům je silou mé jednoty s nimi, je mojí váhou. Moje láska k Nejvyššímu, je silou mé jednoty s Ním, je mojí výškou.

V posledních několika letech vstoupili žáci do mého života a já jsem vstoupil do jejich životů. Já sloužím Nejvyššímu v nich; oni slouží Nejvyššímu ve mně. Společně rosteme. Společně budeme věčně růst. Postupně budeme dávat a brát. Já od vás očekávám absolutní oddanost a vy ode mne očekáváte absolutní realizaci Absolutna.

Podle gramatiky je ‚nejlepší‘ stupeň superlativy. V běžném životě nemůže být každý nejlepší. Jen jeden člověk může být nejlepší; ostatní mohou být dobří, lepší, a tak dále. Ale tady máme co do činění s Nekonečnem, Věčností a Nesmrtelností. Nekonečno nemá hranice. My všichni jsme duchovní hledající, hledající nekonečnou Pravdu. Takže každý jednotlivec se může snažit stát se jedním s Nejdražším, s Nejvyšším. Každý jednotlivec může být jedinečným nástrojem Nejvyššího silou své naprosté oddanosti a nepodmíněné odevzdanosti Vůli Nejvyššího. Gramatika je napsána smrtelníky, obyčejnými lidmi. Ale náš život je napsán Nejvyšším, který může udělat každého z nás jedinečným nástrojem Jeho Vůle.

Každý žák může být jako okvětní lístek božského lotosu, unikátní okvětní lístek lotosu. Celý lotos se bude nadýmat božskou pýchou, když uvidí, že každý jednotlivý plátek pomáhá a slouží celku růst do Nejvyšší dokonalé Dokonalosti zde na zemi.

Víme, že pomalý a vytrvalý vyhraje závod. Zajíc prohrál závod s želvou. Ale na druhou stranu si přeji říct, že když žijeme v Božství, když žijeme v Nejvyšším, v Nejvyšším Vědomí, že v té chvíli toto pravidlo nemusíme dodržovat. V našem případě rychlé a dynamické může vyhrát závod. Nejvyšší je náš Pilot, náš Věčný Pilot. Podle Jeho Vůle, v Jeho vybrané Hodině jsme začali naši cestu. Je to On, kdo nás inspiruje běžet vstříc Zlatému Pobřeží věčného Za. V Jeho závodě On běží v nás a skrze nás, a tak musíme dosáhnout určeného Cíle.

Někteří z vás mají mylnou představu, že Nejvyšší je nepoznatelný. Ale to není pravda. Právě teď není znám všem lidem. Ale zároveň ti, kteří si Ho uvědomili, si jsou plně vědomi skutečnosti, že může být viděn, může se s Ním mluvit, můžeme Ho cítit. Když s Ním mluvím, vidím Ho jasněji, než vidím vás tady svýma otevřenýma očima. Takže můžete říct, že Boha právě teď neznáte, protože jste ho nerealizovali. Ale když řeknete: „Bůh je navždy nepoznatelný,“ pak jste na omylu. Bůh je náš Otec. Jak může náš Otec zůstat po celou dobu nepoznatelný? On může zůstat nepoznatelný nanejvýš na krátkou dobu, protože my si teď hovíme v potěšení nevědomosti. Jsme v temné místnosti, která chce světlo. Ale když je naše vědomí, naše vnitřní bytost, zaplavena božským Světlem, pak Ho musíme vidět tváří v tvář.

Takže prosím, od této chvíle změňte svůj názor, pokud jde o Boha. Bůh není v současné době znám, ale nikdy nemůže být nepoznatelný. On je náš Otec. On je náš nejdražší, On je náš nejbližší. V Jeho zvolené hodině otevře naše třetí oko, oko, které skutečně vidí Pravdu. Tyto dvě lidské oči nevidí konečnou Pravdu. Pouze třetí oko, které je okem naší božské jednoty s Nejvyšším, nás může nechat vidět, cítit a splynout s Nejvyšším. Nejvyšší nás inspiroval k zahájení své cesty. Cíl naší cesty je určen. Musí se nám to podařit, protože Nejvyšší je náš Pilot, Nejvyšší je naše Cesta, On je náš Průvodce, On je náš věčný Cíl.