Je utrpení nezbytné pro duchovní pokrok?

Sri Chinmoy: Podle mého osobního přesvědčení, podle mého vlastního uvědomění, utrpení nesmí být velebeno. Ne! Trpíme kvůli tomu, že se ztotožňujeme s nevědomostí. Když jsme ve vitálním světě, trpíme. Když jsme v emocionálním světě, trpíme. Když uděláme něco špatného, trpíme. Bůh nám nevnucuje utrpení; zdaleka ne. Ale pokud jsme udělali něco špatného a kosmické Zákony nám nabídnou utrpení, musíme cítit, že to je něco, co potřebujeme pro svůj vlastní pokrok. Občas trpíme, dokonce i když uděláme něco správného. Svět nám nerozumí; pro svět je těžké vidět v nás pravdu, a my trpíme.

Musíme vědět, že jsme přišli na svět, abychom naplnili Boží Vůli. Pokud je Boží Vůlí, abychom trpěli, budeme to muset přijmout. Ale modlitbou k Bohu a meditací na Boha můžeme Jeho Vůli změnit. Pokud děláme správné věci, pokud jednáme božsky, pak Bůh minimalizuje naše utrpení nebo ho může zcela odstranit.

Pokud přijde utrpení, musíme mu čelit; musíme ho přijmout jako zkušenost na své cestě. Ale abychom dosáhli větší pokrok, nemusíme své utrpení zvětšovat. Abychom dosáhli větší pokrok, nemusíme utrpení velebit. Abych mohl jít ke svému Věčnému Otci, nemusím si useknout ruce a nos. Nemusím Mu dokazovat, jak moc jsem trpěl, abych Ho mohl dosáhnout. Je to můj vše milující Otec a musím k Němu přistoupit s veškerou svou láskou.

Proč trpíme? Trpíme, protože se nesjednocujeme se svou vnitřní radostí. V naší vnitřní bytosti je nezměrná radost, ale my se vědomě ani dokonce nevědomě neztotožňujeme s radostí, kterou máme ve svém nitru. Mnohokrát se vědomě a úmyslně sjednocujeme s vnějším utrpením. Pak jsme lapeni ve vězeňské cele utrpení a nechceme jít ven. Tehdy do nás vstoupí utrpení a hraje svou roli, a my ho v sobě opatrujeme. Pak jsme bezmocní.

V duchovním životě existuje mnoho nebožských vlastností, které zvětšují naše utrpení: strach, pochybnost, úzkost, obavy, deprese, žárlivost a tak dále. Když jsme obětí pochybností nebo strachu, nemilosrdně trpíme. Ale za toto utrpení jsme odpovědní my sami. Bůh nám dal potřebnou víru, abychom věděli, že nás miluje, myslí na nás a medituje na nás. Tak proč bychom měli pochybovat o Bohu nebo o své vlastní existenci?

Aspirant musí cítit, že Bůh na nás myslí neustále, ať už na Něj myslíme, nebo ne. Ale pokud nejsme hledající, pak to nikdy nemůžeme cítit. Budeme si myslet, že jelikož nemyslíme na Boha, pak samozřejmě na nás Bůh taky nemyslí. Takto to vnímáme. Ale když následujeme duchovní život, zjišťujeme, že Bůh na nás myslí nekonečně víc, než my myslíme na sebe. V tomto případě nesmíme být obětí strachu, pochybností a úzkostí, které všechny přispívají k našemu utrpení.

Naše filozofie je tato: ze světla budeme růst do většího světla, nezměrného světla, nekonečného světla. Z radosti budeme růst do větší radosti, nekonečné radosti. Půjdeme vpřed, a ne zpátky. Nezůstaneme stát v temné místnosti utrpení. Budeme se pohybovat jen vpřed do místa, kde je světlo.

Creative Commons License
Na toto dílo se vztahuje licence Creative Commons s atributy: "Uveďte autora", "Neužívejte komerčně" a "Neměňte obsah".

Sri Chinmoy, Světlo obětavé služby.Poprvé vydáno nakladatelstvím (knižně nevydáno) v roce 1977.

Toto je 317th. kniha, kterou Sri Chinmoy napsal od svého příchodu na západ v roce 1964.

Poznámka:

Zveřejňujete-li na jiných stránkách zkopírovaný text, doplňte prosím následující informace o licenčních podmínkách:


Sri Chinmoy
Z knihy Světlo obětavé služby, dostupné pro zveřejnění podle "Creative Commons license"

Close »