10
Ona, její manžel a jejich dvě malé dcery se staly Mistrovými žáky. Žena se cítila smutně, protože se jejím dětem nedostávalo tolik pozornosti, jako dětem některých ostatních rodičů.Jednoho dne přišla pohrozit Mistrovi: „Mistře, buď nestranný. Mé děti jsou také Božími dětmi. Jak to, že se o ně nestaráš tolik, co o ostatní?“
Odvětil: „Moje láska je pro všechny děti rovnocenná, ale některé ji přijímají v nezměrném množství, zatímco jiné ji nepřijímají vůbec. Tvé děti naneštěstí mou lásku a zájem nepřijímají. Já za to nemohu.“
Řekla mu: „A kdo za to teda může? Nedělej ze mě blázna. Můžeš ošálit jen mého manžela. Ten ať si s tebou zůstane, ale já a mé děti odcházíme. Nejsem tak hloupá jako můj manžel. Hloupost není duchovnost. Duchovnost je upřímnost a já jsem ta upřímnost.“
A on poznamenal: „Nech si tedy svou upřímnost a já si ponechám tvého manžela a jeho hloupost.“
Sri Chinmoy, Přišli, jen aby odešli, (knižně nevydáno), 2014
