Dar duše Indie

Nehasnoucí světlo upanišad je darem duše Indie. Upanišady nabízejí celému světu nejvyšší dosažení probuzeného a osvíceného hinduistického života.

Védy představují krávu. Upanišady představují mléko. Potřebujeme krávu, aby nám dala mléko, a mléko potřebujeme ke svému nasycení.

Upanišadám se také říká védánta. Doslovný význam pojmu védánta je „zakončení véd“. Avšak duchovní význam védánty je „vyvrcholení véd, to nejlepší z vnitřního učení, záměr, cíl vnitřního života.“

Muktika upanišada nám říká velmi důležitou věc:

"Tileṣu tailavad vede vedāntaḥ supratiṣṭhitaḥ
  Tak jako olej v sezamovém semínku, i védánta je neodmyslitelně obsažena v každé části véd."
  — Muktikópanišad 1.1.9

Upanišady nám říkají, že existují dva druhy poznání: vyšší poznání a nižší poznání. Vyšší poznání je parávidjá a nižší poznání je aparávidjá. Vyšším poznáním je objevení duše. Nižším poznáním je naplnění nesčetných požadavků těla.

Podle naší indické tradice bývalo kdysi tisíc sto osmdesát upanišad. Každá pocházela z jedné větve véd neboli šákhá. Z nich dostalo vlastní podobu dvě stě upanišad a z těchto dvou set jich lze nyní vysledovat sto osm. Pokud chce hledající zahlédnout pravdu, světlo, mír a blaženost, musí pilně studovat těchto sto osm upanišad. Pokud chce opravdový, ryzí hledající získat z upanišad nesmírné světlo, potom musí studovat třináct základních upanišad. Jestliže studuje základní upanišady a zároveň chce žít Pravdu, kterou tyto upanišady ztělesňují, bude moci spatřit tvář Božskosti a srdce Skutečnosti.

Třináct základních upanišad tvoří Íša, Katha, Kéna, Prašna, Mundaka, Mándúkja, Čhándógja, Brhadáranjaka, Taittiríja, Aitaréja, Švétášvatara, Kaivalja a Maitrí.

"Tad ejati tan naijati tad dūre tadvantike...
  To se pohybuje a To je nehybné.
  To je daleko a zároveň blízko.
  To je uvnitř všeho.
  To je také vně všeho."
  — Íšópanišad 5

Toto zvláštní poselství má pro nás Íša upanišada. Pro toužící mysl je toto poselství prázdné, mlhavé, nejasné a matoucí. Pro aspirující srdce je však inspirující a osvěcující. Pro odhalující duši je naplňující a nesmrtelné. Brahman, Bůh, je ve svém absolutním aspektu neměnný; avšak ve svém podmíněném aspektu se stále mění, proměňuje, vyvíjí, odhaluje, projevuje a naplňuje.

Íša upanišada dává pozoruhodným způsobem do souladu práci a poznání, Jediného a mnohé, neosobního Boha a osobního Boha. Práce vykonávaná s odpoutáním je skutečným poznáním. Pokoušíme-li se vědomě vidět Boha ve všem a v každém, potom oduševněle nabízíme sami sebe zasvěcenému činu. Poznání je činnost. Jediný a mnohé: Jediného potřebujeme pro svou seberealizaci; mnohé potřebujeme pro své sebeprojevení. Neosobní Bůh a osobní Bůh: žijeme-li v neosobním Bohu, vidíme Pravdu v její osvěcující Vizi. Když žijeme v osobním Bohu, vidíme Pravdu v její odhalující Skutečnosti.

Boží Syn prohlásil: „Já a můj Otec jsme jedním.“ (Jan 10:30)

Čhándógja upanišada činí smělé, do jisté míry odvážnější a zároveň přesvědčivější prohlášení:

"Tat twam asi
  Ty jsi To."
  — Čhándógjópanišad VI.8.7 — VI.16

Co to znamená? Znamená to, že nejste nikdo jiný než Bůh. Kdo jiný je Bůh, když ne vy?

Milovník Boha klepal na Dveře Božího Srdce. Bůh se zevnitř zeptal: „Kdo je to?“

Milovník Boha řekl: „To jsem já.“ Dveře zůstaly zamčené. Člověk klepal a klepal. Nakonec odešel.

Za hodinu se vrátil a opět zaklepal na dveře Božího Srdce. Bůh se zevnitř zeptal: „Kdo je to?“

Milovník Boha řekl: „To jsem já.“ Dveře zůstaly zamčené. Člověk marně klepal a klepal. Nakonec odešel.

Za další hodinu se opět vrátil a zaklepal na dveře Božího Srdce. Bůh se zevnitř zeptal: „Kdo je to?“

Milovník Boha řekl: „Můj Věčný Milovaný, to jsi Ty.“ Bůh okamžitě Dveře svého Srdce otevřel dokořán.

Když hledající cítí právě takovou důvěrnou a neoddělitelnou jednotu s Bohem, Bůh mu otevře Dveře svého Srdce a nabídne mu svůj vlastní Trůn.

Upanišadští zřeci necítili potřebu chodit do nějakého duchovního centra, necítili potřebu chodit do nějakého chrámu, naslouchat promluvám nebo kázáním, necítili ani potřebu studovat knihy. Bůh byl pro ně jedinou vnější knihou i jediným vnitřním učitelem. Jejich jedinou potřebou byla realizace Boha a jejich jedinou skutečností bylo projevení Boha.

Velký německý filozof Schopenhauer prohlásil:

"Na celém světě není žádné studium tak prospěšné, a tak povznášející, jako studium upanišad. Upanišady byly a jsou útěchou mého života a budou útěchou i při mé smrti. Jsou plodem nejvyšší moudrosti."
  — Arthur Schopenhauer, Parega und Paralipomena II

Upanišady nám nabízejí trojí poučení. První poučení je o Brahman. Druhé poučení je o átman. Třetí poučení je o džagat. Brahman je Bůh, átman je duše a džagat je svět. Když meditujeme na Brahman, náš život vrůstá do znesmrtelňující Blaženosti. Když meditujeme na duši, náš život se stává vědomou a rychlou evolucí. Když nezanedbáváme svět, stává se náš život naplňujícím projevením.

Pokud budete studovat upanišady s jasnou myslí, a nikoli jen zběžně a povrchně, potom uvidíte, že Bůh i vy, vy i Bůh jste věční. Budete-li studovat upanišady s vnímavým srdcem, uvidíte, že Bůh a vy jste si rovni. A konečně, pokud budete studovat upanišady se světlem své duše, zjistíte, že tam v Nebi jste realizovaným a esoterickým Bohem a tady na zemi jste projeveným a exoterickým Bohem.

"Nāyam ātmā balahīnena labhyo
  Duše nemůže být dosažena slabochem."
  — Mundakópanišad 3.2.4

Modlu, kterou dosadil na trůn strach a pochybnost, sesadí vnitřní síla. Když na povrch vyjde vaše vnitřní síla, bude pochybující část uvnitř vás přeměněna na zářivé světlo duše.

Upanišady jsou lícem mince, jejímž rubem je vědomí. Existují tři stavy běžného vědomí: džágriti, šapna a sušupti. Džágriti je bdělý stav, šapna je stav snění a sušupti je stav hlubokého spánku. Existuje ještě jeden stav vědomí, který se nazývá turíja, čisté vědomí Transcendentálního světa Za.

Mándúkja upanišada nám nabízí nanejvýš významný dar. Vypráví nám o Univerzální Duši. Univerzální Duše má dva aspekty: vaišvánara a virát. Vaišvánara je aspekt mikrokosmu a virát je aspekt makrokosmu. První část Skutečnosti tvoří džágriti — bdělý stav, vaišvánara — fyzický stav a písmeno „A“ z “Aum“, což je zvuk symbolizující Prakrti, prvotní energii. Druhou část Skutečnosti tvoří šapna — stav snění, taidžasa — brilantní intelektuální dojmy a písmeno „U“ z “Aum“. Třetí část Skutečnosti tvoří sušupti — stav hlubokého spánku, pradžňá — intuitivní poznání a písmeno „M“ z “Aum“.

Čtvrtý stav vědomí, turíja, zmíněné tři stavy vědomí ztělesňuje a zároveň překonává. Na jedné straně je jednou ze čtyř částí, na straně druhé je vyvrcholením celku, je koncem, samotným Cílem. Turíja je věčná Skutečnost, je za všemi jevy. Turíja je Transcendentální Brahman. Turíja je Sat-Čit-Ánanda — Bytí, Vědomí a Blaženost. Právě tady, v turíja, může duchovně vysoce pokročilý hledající nebo duchovní Mistr skutečně slyšet bezzvuký zvuk „Aum“, nejvyšší tajemství Stvořitele.

Nejvyšším bohatstvím upanišad je Já:

"Yato vāco nivartane aprāpya manasā saha…
  Pročež se slova, síla řeči, vrací se zmatenou myslí zpět, aniž dosáhla cíle."
  — Taittiríjópanišad II.4 a II.9

Toto Já nelze dosáhnout mentální brilancí. Lze jej získat jedině aspirujícím srdcem a zasvěceným životem.

Transcendentální Já je v tomto relativním světě skryto v pěti různých obalech. Jsou to annamaja kóša — hrubý fyzický obal, pránamaja kóša — obal vitální síly, manomaja kóša — mentální obal, vidžňánamaja kóša — obal pokročilého a rozvinutého poznání a ánandamaja kóša — obal Blaženosti.

Existují tři druhy těl, které odpovídají těmto pěti obalům. Tato těla se nazývají sthúlašaríra, súkšmašaríra a káranašaríra. Sthúla znamená „hrubé fyzické“ a šaríra znamená „tělo“. Súkšma znamená „jemný“ a kárana znamená „příčinné, kauzální“. Fyzické tělo, sthúlašaríra, obsahuje annamaja kóša, hmotnou podstatu. Jemné tělo, súkšmašaríra, se skládá z pránamaja kóša, manomaja kóša a vidžňánamaja kóša. Kauzální neboli příčinné tělo, káranašaríra, obsahuje ánandamaja kóša, obal Blaženosti.

V temné a chmurné noci se objevují světlušky. Nabízejí své světlo a cítí, že to jsou ony, kdo zahnal temnotu. Po chvíli začnou zářit hvězdy a světlušky pochopí, že jejich schopnost je nedostatečná. Po určité době se objeví měsíc. Jakmile se objeví, hvězdy spatří a pocítí, že jejich světlo je ve srovnání s měsíčním světlem mdlé a bezvýznamné. Za několik hodin se objeví slunce. Ve chvíli, kdy vyjde, je zničena i radost a pýcha měsíce. Sluneční záře zažene veškerou temnotu a světlo světlušek, hvězd a měsíce vybledne do bezvýznamnosti.

Takové je vnější slunce. Každý z nás má však vnitřní slunce. Toto vnitřní slunce je nekonečně mocnější, krásnější a více osvěcující než vnější slunce. Když toto vnitřní slunce vyjde a zazáří, zničí temnotu tisíciletí. Toto slunce září napříč Věčností. Toto slunce se nazývá Já, Transcendentální Já.

Princeton University
Princeton, New Jersey

22. října 1971