Konečné a nekonečné

Bůh je nekonečné Vědomí, nekonečná Blaženost, přesto na sebe může vzít konečnou podobu. Je nekonečný, je konečný, a zároveň překračuje jak nekonečné, tak konečné. Je životem, je smrtí, a přesto zároveň přesahuje život i smrt. Když říkám „Supreme“ (Nejvyšší), odkazuji na nekonečné, věčné a nesmrtelné. Když Jej ale vidím, vidím Ho tváří v tvář úplně stejně, jako vidím vás. Bůh je ale ve skutečnosti nezměrný a na poli projevení na sebe bere všechny podoby, od malinkého hmyzu až po velikého slona. Mnoho lidí nedokáže přistoupit na myšlenku, že Bůh může být konečný. Přemýšlejme ale o jedné z Božích božských vlastností zvané Všudypřítomnost. Když svým lidským vnímáním přemýšlíme o všudypřítomnosti, okamžitě myslíme na rozlehlost. Pravda, Bůh je tak rozlehlý jako svět, ale jelikož je ve všem, může být také konečný. Na druhou stranu je Bůh Všemohoucí. Kde je Jeho Všemohoucnost, pokud se nemůže stát malým dítětem, malinkým hmyzem nebo atomem? Sami od sebe nemůžeme udělat téměř nic. Ale právě proto, že je Bůh Všemohoucí, může dělat, cokoli chce, podle své libosti — může být rozhlehlý, může být miniaturní.

Jako lidské bytosti se vyvíjíme k naší transcendentální Dokonalosti. Aspirujeme po nekonečnosti. Právě nyní si myslíme, že toto je Boží stvoření a tamto je Bůh, který má svou vlastní oddělenou existenci. Ale tento pocit není správný. Tak, jako je duše uvnitř těla, je i Bůh uvnitř Svého stvoření. Jinak by stvoření nemohlo existovat. Když duše opustí tělo, zemřeme. Podobně kdyby Bůh opustil stvoření, stvoření by také skončilo. Bůh jako Nekonečno do nás vstoupil, do těchto konečných těl, které vydrží padesát, šedesát nebo sedmdesát let. Nekonečno získá největší radost, když se učiní i konečným. Toto musíme vědět, cítit a toto si pro sebe musíme uvědomit; jen tehdy uvidíme Boha v Jeho stvoření. Jinak si budeme myslet, že je Bůh v Nebi, a ačkoliv jsme Jeho stvoření, nebudeme mít s Ním žádné spojení.

Konečné a Nekonečné jsou podle našeho názoru vzájemně protichůdné. Ale v Božích Očích jsou jedním; jedno doplňuje druhé. Konečné a Nekonečné chtějí jít vždy spolu. Konečné chce dosáhnout Absolutního, Nejvyššího, který je Nekonečnem. Nekonečno chce samo sebe projevit prostřednictvím konečného. Tím bude hra kompletní. Jinak by to bude jen jednostranná hra. Nebude v ní žádná opravdová radost, žádné dosažení, žádné naplnění. Prostřednictvím konečného zpívá Nekonečno svou píseň jednoty. Prostřednictvím Nekonečného zpívá konečné svou píseň mnohosti.

Bůh je vším, ale každý člověk musí sám podle sebe cítit, čím je Bůh pro něj. Může být nekonečným Světlem, nekonečným Vědomím, nekonečnou Silou, nekonečnou Radostí, nekonečnou Blažeností, nekonečným Soucitem, nekonečnou Energií. Může být osobní, s podobou, zároveň může být neosobní, bez podoby, stejně jako má voda podobu, když je z ní led, ale nemá podobu, když je v tekutém stavu. Někdy máme radost, když vidíme Boha s podobou, jindy máme radost, když vidíme Boha bez podoby. Můžeme Jej vidět v neosobní podobě jako nesmírné rozpětí Světla. V osobní podobě může vypadat jako zářivá lidská bytost se dvěma rukama, dvěma očima a vším ostatním, co máme my. Bude nejosvícenější Bytostí zde na zemi i tam v Nebi. Když se zjeví jako osobní Bytost, můžeme si s Ním tváří v tvář o čemkoli důvěrně popovídat.