Cítím, jak ve mně vzniká nádech strachu, když medituji a sahám po světle. Zdá se, že mé ego se bojí své smrti.

Sri Chinmoy: Kde je láska, skutečná láska, tam nemůže být strach. Teď nemáme vnitřní světlo, ale máme vnější světlo — elektrické světlo. Když si musíme vybrat mezi místností, která je osvětlená, a místností bez světla, vybereme si tu osvětlenou. V této elektricky osvětlené místnosti se snažíme dělat všechno. Tady meditujeme, tady odpovídáme na otázky a tady se snažíme osvítit sami sebe. Právě proto, že milujeme elektrické světlo, děláme všechno úplně před ním, kolem něho.

Duchovní světlo je uvnitř nás a my jej můžeme považovat za své zcela vlastní. Bohužel jsme byli po dlouhý čas s temnotou a cítíme, že temnota je náš jediný přítel, jediný člen naší rodiny. Ne, pravými členy naší rodiny jsou Mír, Světlo a Blaženost. Pokud cítíme tyto vlastnosti jako své zcela vlastní, pak nemůžeme mít strach.

Proč by se kapka měla bát samotného oceánu? Nejmenší kapka by měla vědět, že pochází z oceánu a bez něj sama o sobě nemůže existovat. Pokud je kapka oddělena od oceánu a dána na břeh, za několik minut vyschne a zmizí. Jen proto, že je v oceánu, ještě žije. Nejmenší kapka může považovat nekonečný oceán za svůj zcela vlastní silou své lásky, silou své jednoty.

Je to jako dítě a jeho rodiče. Tak jako rodiče považují malé dítě za své zcela vlastní, tak i dítě má právo považovat rodiče za své zcela vlastní. Jak se můžeme a proč bychom se měli bát toho, koho skutečně milujeme? Dítěti jsou tři roky a jeho otec je velmi silný, velmi mocný. Každý se bojí otcovy fyzické síly, ale dítě jde přímo k otci a hraje si s ním. Ví, že otec jej miluje a ono miluje svého otce. Dítě se svého otce vůbec nebojí díky vnitřnímu pocitu jednoty. Takže tam, kde je pravá láska, nemůže být strach.