Jak daleko jsme od realizace?

Realizace znamená odhalení Boha v lidském těle. Realizace znamená, že člověk sám je Bůh.

Naneštěstí člověk není sám. Má touhu a touha má obrovskou sílu. Nicméně mu nedokáže dát trvalou radost a mír. Touha je konečná. Touha je slepá. Snaží se spoutat člověka, jehož rodným právem je být neomezený. Boží Milost, která v člověku působí pro své plné projevení Boha, je nekonečná.

Realizace pramení z vítězství nad sebou samým. Roste ve své jednotě s Bohem. Naplňuje se v objetí konečného a Nekonečného.

My jsme hledající Nejvyššího. To, co potřebujeme, je úplná realizace. S malou realizací můžeme jednat nanejvýš jako kočka. S úplnou realizací dokážeme pohrozit nevědomosti jako řvoucí lev.

V okamžiku, kdy řeknu „mé tělo“, odděluji se od těla. Toto tělo prochází dětstvím, dospíváním, dospělostí a stářím. Nejsem to skutečně já. Skutečné „Já“ zůstává vždy neměnné. Když říkám, že jsem ztloustl nebo zhubl, mluvím o těle, které ztloustlo nebo zhublo, ale ne o vnitřním „Já“, které je věčné a nesmrtelné.

Realizace říká, že neexistují takové věci jako spoutání a svoboda, na které se tak často odvoláváme ve svém každodenním životě. Co ve skutečnosti existuje, je vědomí — vědomí na různých úrovních, vědomí těšící se ze svých různých projevení. Dokud si myslíme, že žijeme v otroctví nevědomosti, máme volnost cítit, že můžeme stejně tak přebývat na svobodě, pokud budeme chtít. Nechává-li nás spoutání pocítit, že svět je místem utrpení, potom nás svoboda bezpochyby může nechat pocítit, že svět není nic jiného než blažené vědomí Brahman. Avšak realizace nás nechává pocítit Sarvam khalvidam Brahma. „Vše, co se rozprostírá, je Brahman.“

Abychom si uvědomili, co je to realizace, nejprve musíme milovat své vnitřní Já. Druhým krokem je milovat realizaci jako takovou. To je láska, která probouzí duši. To je láska, která osvěcuje naše vědomí. Miluj a budeš milován. Realizuj a budeš naplněn.

Realizace je naše vnitřní lampa. Necháme-li tuto lampu svítit, přenese svou jasnou záři na celý svět. My všichni bez výjimky máme sílu seberealizace, jinými slovy, realizace Boha. Popírat tuto pravdu znamená nemilosrdně se podvádět.

Pravdu realizujeme, nejen když radost naplňuje naši mysl, ale také když utrpení zahaluje naše srdce, když nás smrt vítá na své temné hrudi, když Nesmrtelnost pokládá naši existenci do klína přeměny.

Jak daleko jsme od Realizace? Odpověď můžeme poznat podle míry, do jaké jsme se odevzdali Boží Vůli. Není žádný jiný způsob, jak to poznat. Také musíme vědět, že každý den svítá s novou realizací. Život je neustálou realizací pro toho, jehož vnitřní oko je otevřené.

Proč chceme realizovat Boha? Chceme realizovat Boha, protože jsme ze sebe vědomě udělali cesty, kterými mohou proudit plody realizace Boha. Samotné naše tělo je božský přístroj, proto potřebuje mazat. Realizace je božský olej, který dělá svou práci nanejvýš účinně.

Realizace může být dosažena Boží Milostí, milostí Gurua a aspirací hledajícího. Boží Milost je déšť. Milost Gurua je semeno. Aspirace hledajícího je pěstování. Hle, skvělou úrodou je Realizace!