Učitelova kočka

Mistr se usmíval. „Kdypak jsem vám řekl, že to byl můj učitel nebo že ten mladý muž jsem byl vlastně já sám v mé poslední inkarnaci? To znamená, že jste přečetli mé myšlenky; máte tedy také okultní moc. Dobrá, dovolte mi vyprávět příběh o učitelově kočce.

Jak jsem vám už říkal tolikrát, jestliže někoho milujete, musíte milovat i jeho kočku, psa, veverku, všechno. Mladý muž z předchozího příběhu dokonce musel mít rád vskutku nesnesitelného psa, který patřil jeho učiteli. Ale když už učitel tohoto psa choval, co mohl mladík dělat? Učitel měl také kočku, jejíž zdravotní stav jim dělal starosti. Mladík na kočce vyzkoušel všechny druhy léků, ale zdálo se, že žádný z nich kočku nemůže vyléčit. Ale Bůh ví, kolik učitelů tento mladý muž měl. Šel k jinému svému učiteli, homeopatickému lékaři, aby pro kočku získal nějaký lék.

Mladík měl rovněž tohoto učitele nesmírně rád. Jelikož byl odborníkem na homeopatickou léčbu, vždy kritizoval klasickou medicínu jako nic jiného. A mladík s ním vždy souhlasil. Byl to přitakávač. Tito dva dosáhli vrcholu ve vzájemném oceňování. Kdyby někdo řekl, že mladíkovy rukopisy nejsou vůbec dobré, tento učitel by vzal tlustou knihu a hodil by ji po kritikovi. Měl mladého muže nesmírně rád. Mladík plaval v moři učitelovy lásky.

Ale ani homeopatický lék neúčinkoval. Mladík věděl, že kočka umírá, ale co mohl dělat, když to bylo předurčeno? Přesto však neměl to srdce říci svému učiteli, že kočka zemře. Vždycky říkával ´Nedělej si starosti, nech to být´, zrovna tak jako indičtí doktoři. Dokonce i když pacient umírá, oni do poslední minuty tvrdí ´Ó, bude vyléčen během jednoho nebo dvou dnů´. To je taková indická tradice, že přestože pacient umírá, říká se ´Ano, daří se mu lépe´.

Jednoho dne se ubohé kočce ještě víc přitížilo; každý to mohl poznat. Ale mladík řekl ´Vidím to jasně, bude vyléčená´.

Učitel se rozzuřil. ´Vůbec to tak nevidím. Umírá. Každým dnem je jí hůř a hůř a ty mi tady říkáš takové lži. Nepotřebuji žádnou falešnou útěchu jako je tato.´

V té chvíli se ozvala mladíkova hrdost. ´Myslíš, že nemám žádnou okultní moc,´ řekl si sám pro sebe. Potom svému učiteli řekl: ´Dokážu, že se jí skutečně daří lépe´. Použil to málo okultní síly, které měl, a skutečně se zdravotní stav kočky začal zlepšovat.

Během několika hodin se kočka dostala z nejhoršího, k nesmírné radosti učitele i jeho ženy. Ale ti vše připisovali vlivu homeopatického lékaře, od kterého mladík dostal nějaký lék. Po dva dny se kočka těšila znamenitému zdraví a šťastný majitel dal lékaři padesát rupií a dvě nejdůležitější knihy o homeopatii jako dárek. Mladík měl velkou radost, že jeho druhý učitel, starý muž, dostal tyto věci.

Ale byla to Boží vůle, aby tento druh kouzla trval pouhé tři dny. Bůh si přál, aby kočka zemřela; proto třetího dne musel mladík stáhnout svou okultní sílu, aby zvíře mohlo zemřít. Když se tak stalo, jaká pohroma nastala v učitelově rodině! Učitel byl smutný a zoufalý, ale v žádném případě nedával mladíkovi vinu. Cítil, že to byl lék, který kočku vyléčil a věděl, že ačkoliv lék pomáhá, pacient může kdykoliv zemřít.

Mladý muž neměl to srdce navštívit svého učitele po smrti jeho kočky, i když věděl, že mu nebude spíláno. Boží vůle byla vykonána; proto vůči učitelově kočce necítil lítost. Ale litoval učitele pro jeho utrpení a během celého dne jej nenavštívil. Učitel byl velmi potěšen, když jej mladík konečně přišel navštívit, protože viděl, že jeho žák má plné pochopení pro jeho lítost. Učitel neměl to srdce spílat mladíkovi za jeho ustavičná tvrzení, že kočka bude vyléčena. Učitel cítil, že žák nezasluhuje hněv, protože to byl pouze obyčejný mladík. Vždy jednal jako dobrý podřízený, řka: ´Ano, ano, tvá kočka bude vyléčena´.

Poté, co kočka zemřela, učitel a jeho žena jí chtěli vystrojit pohřeb s velkou čistotou, aby urychlili její cestu do vnitřního světa. Rozhodli se, že se kočky smí dotknout pouze čistá osoba. Protože oba manželé byli zlomeni bolem, neměli to srdce pohřbít kočku sami. Měli sluhu, ale cítili, že tento sluha je bezpochyby nečistý, proto ani jeden z nich nechtěl, aby kočku pohřbil. Přestože sluha kočku vždy krmil, tohoto dne náhle cítili, že není dost čistý, aby se kočky dotknul. Pocítili, že mladý muž je tou správnou osobou.

Tak musel mladík dopřát kočce pohřeb s neposkvrněností. Učitel a jeho žena řekli: ´Použijme obrázek našeho Mistra. Kde vzít více čistoty?´ Mladík umístil obrázek Mistra na hruď kočky a společně je pohřbil. Manželé hořce plakali. Mladý muž se připojil. A jeho slzy byly ze sta procent pravé.“