Kočičí přání

„Mohl bys nám vyprávět další příběhy o zvířatech“, řekl jeden z žáků.

„Ano,“ odvětil Mistr. „Povím vám další příběh s kočkou.“

„Po letech, když mladík odešel do jiné země a stal se skutečným duchovním Mistrem, uspořádal v jednom domě soukromou přednášku. V jedné místnosti bylo okolo dvaceti lidí. Mistr seděl v dalším pokoji se třemi nebo čtyřmi osobami. Měl si zapamatovat několik řádků svého proslovu a sváděl skutečný boj se svou pamětí. Kdyby zapomněl jediné slovo, celý jeho proslov by se sesypal. S takovými vážnými problémy se musel potýkat, když se poprvé stal Mistrem. Žena, která duchovního Mistra pozvala, měla kočku. Zničehonic tato kočka skočila Mistrovi do klína a nechtěla se hnout pryč. Duchovní Mistr zavolal ženu a požádal ji, aby kočku vzala a odnesla.

Asi v osm hodin, když nastal čas přednášky, vstoupil Mistr do druhého pokoje, kde lidé čekali na jeho proslov. Ale potíže s kočkou nepřestaly. Všude Mistra následovala, přestože se ji snažil ze všech sil odehnat. Toho dne Mistr zapomněl celý svůj proslov. Všichni si mysleli, že se tak stalo kvůli kočce a že jinak by měl Mistr skvělou řeč, což byla pravda.

Deset minut jej kočka obtěžovala, až nakonec Mistr řekl: ´Dobrá, podívám se na ni.´ Díval se na ni a díval. Potom kočce nahlas řekl: ´Ano, vím co máš na srdci, ale nemohu ti odpovědět hned teď. Zítra ráno asi ve tři hodiny se zeptám Boha, zdali ti dá lidskou inkarnaci. Pokud pro tebe není možné lidské vtělení, přinejmenším psí inkarnace ti může být dána; tolik ti můžu s jistotou říci hned teď. Psí inkarnace je možná. A teď mě prosím už nech. Jestliže mi nedáš pokoj, pak ve tři hodiny nebudu brát zřetel na tvůj případ.´

Toto vše vyslovil anglicky, vůbec ne v nějakém kočičím jazyce a v přítomnosti více než dvaceti hledajících. Toho času neměl Mistr ani jednoho žáka. Lidé si říkali sami pro sebe: ´Pěkně vymyšlená historka, jen co je pravda´, ale kočka byla dostatečně moudrá, aby hned odešla.

Věřte tomu nebo ne, ale mladý Mistr svůj slib dodržel. Ve tři hodiny se soustředil na duši kočky a požádal Nejvyššího, zdali by kočka mohla dostat lidské vtělení. Nejvyšší odpověděl, že svoluje s lidskou inkarnací pro kočku v jejím příštím zrození.

Když se o tom majitelka kočky dozvěděla, byla velmi potěšena. Každý věří těmto úžasným historkám, přestože je nikdo nemůže dokázat. Jak můžeš dokázat, že kočka bude lidskou bytostí, nebo ne? Je to věc víry. Pokud budeš vyprávět historku o tom, že něčí syn bude císařem, komukoliv to slíbíš, ten všemu uvěří. Když tedy přišla tato dobrá zpráva, žena historku přijala a věnovala Mistrovi velkou knihovnu, televizi, tři křesla, a ještě několik dalších věcí jako odměnu za budoucí transformaci její kočky. Přinesla také na dvě tři další setkání nápoje, sladkosti a jiná občerstvení. V ten čas byl Mistr velmi chudý; musel pořádat své přednášky v domech přátel, protože neměl žádné žáky.

Tehdy Mistr věděl, že ve skutečnosti se schyluje k pohromě. Pro tuto ženu nebylo těžké uvěřit, že by se její kočka mohla stát lidskou bytostí. Ale nějak si nestačila uvědomit, že nejdřív by kočka musela zemřít. Jestliže by majitelka zemřela dříve než kočka, bylo by po problému. Ale kočka tolik dychtila po přechodu do lidské inkarnace, že bez jakéhokoliv důvodu zemřela. Žena málem zešílela. Měla svou kočku tolik ráda, že požadovala po Mistrovi, aby použitím své okultní moci vrátil kočce život zpět. Ale kočka již byla skutečně mrtvá a Mistr nic takového neudělal.

Žena byla zoufalá, zoufalá, zoufalá! Mistr od ní dostal dopis plný nesnesitelných urážek. Žena cítila, že Mistr je zodpovědný za smrt jejího zvířete, jako kdyby neměl nic jiného na práci než zabíjet kočky! Věřte tomu nebo ne, ta žena milovala svou kočku tak hluboce a postrádala ji do takové míry, že odešla do jiné země, kde měla přítelkyni, která by ji mohla utěšit. Konečně jednoho dne obdržel Mistr dopis, ve kterém mu žena psala, že svou kočku už více nepostrádá, protože oddaná láska její přítelkyně zaplnila prázdné místo po kočce.“