Ptáci
„Proč se ti přihodily události jako je tato? Byly to síly snažící se ti uškodit?“ zeptala se jedna mladá žena.„Nevím,“ řekl Mistr. „Nehody s kolem mohly být zaviněny nedbalostí. Samozřejmě, občas jsem měl při jízdě na ramenou ptáky, a dokonce jsem se snažil hrát na foukací harmoniku.“
„Co to bylo za ptáky, Mistře?“
„Byli to papoušci. Měli mě velmi rádi.“
„A mluvili?“ zeptal se jiný žák.
„Ó můj Bože, a jak mluvili! Mé sestry je tomu naučily. Časně zrána papoušci volávali ´Krišna, Krišna´. Moje sestry je také naučily ´chup´, což znamená ´sklapni´. Ptáci to říkávali mým sestrám, když se dostaly do vášnivých diskuzí.“
„Když jsem se po svém odjezdu do Ameriky poprvé vrátil zpět domů do Indie, zaklepal jsem na dveře a zavolal na svou sestru. Ve chvíli, kdy jsem ještě nevěděl, že jsou uvnitř ptáci, jeden z nich mi odpověděl hlasem, který zněl přesně jako můj. Řekl jsem: ´Jak je možné, že slyším svůj vlastní hlas? ´Pronesl jsem to velice vážně, protože jsem si myslel, že si ze mě má sestra dělá legraci a napodobuje mě. Když jsem poté vstoupil dovnitř, zavolal jsem znovu, ale byli tam jen ti ptáci.“
„Když ptáci říkají duchovní slova, může to napomoci jejich vývoji?“ zeptala se jedna mladá žena.
„Rozhodně ano,“ řekl Mistr. „Moje rodina v Indii má sedm ptáčků. V pět hodin ráno čtyři nebo pět z nich začne mluvit a říkají pouze duchovní slova. Naučil je tomu můj nejstarší bratr. Nejdříve říkají ´Krišna, Krišna, Krišna´ a potom ´Krishna kata kau´, ´Krišno promluv´. Takhle to jde pořád dokola. Nikdy to nekončí.“
