Proč nepoužívám okultní sílu veřejně
„Tak, mé děti,“ pronesl Mistr: „mám spoustu takových příběhů. Když se lidé dostanou k okultním silám, používají je jako hračky, aby poznali, zda jsou nebo nejsou skutečné.“„Ale Mistře,“ otázal se jeden žák: „jak je možné, že jsme tě nikdy neviděli předvádět takové zázraky?“
Mistr odpověděl: „Dokonce i skuteční Mistři čas od času používají okultní síly, aniž by o to byli žádáni Bohem. Je zbytečné říkat, že se později cítí bídně. Dávají potom přísahu, že budou používat okultních sil, jen když si to bude přát Bůh k naplnění svého úmyslu. Dále jsou zde dva významné důvody, proč Mistři nepoužívají okultních sil. První důvod je ten, že se nesmí snažit porušit Boží kosmické zákony. Druhým důvodem je, věřte tomu nebo ne, že když vidí, že jejich děti nemohou používat okultních sil, oni sami je neradi používají. Když rodiče něco dělají a děti řeknou: ´Ó, to my nedokážeme udělat,´ je tam bolest. Rodiče nemají žádnou radost, když děti nemohou dělat něco, co dělají oni sami. A tak to rodiče nedělají otevřeně.
Ale je na vnitřní úrovni vůbec den, kdy by duchovní Mistr neprováděl okultní činy? Co se mne týká, dělám jich někdy dvacet nebo třicet nebo i více během dnů, kdy jsem úplně sám. Někdy dlouhé hodiny sedím, protože toho mám tolik na práci. Z vnějšího pohledu nedělám naprosto nic, ale v nitru dělám všechno. Pro koho? Pro vás, mé duchovní děti.
Předvedl jsem svou okultní moc některým žákům, a vykonal jsem věci, které fyzická síla jednoduše nemůže vykonat. To dokáží pouze duchovní síly. Jednou se několik mladých žáků snažilo ze všech sil cosi otevřít. S fyzickou silou už byli úplně v koncích. Jen jsem s tím před nimi třikrát zašrouboval a bylo to otevřené. To mi připomíná jeden zážitek Mistra, kterého jsem znal v mé poslední inkarnaci.
Jednoho dne tento Mistr požádal čtyři ze svých nejsilnějších žáků, aby zvedli sochu a přenesli ji na nějaké jiné místo. Nemohli ji unést. Vlastními silami ji nemohli uzvednout. Tak jim Mistr řekl, že by jim rád předvedl svou fyzickou sílu. Hrál si s nimi, dělal si z nich šašky. Fyzicky byl tak hubený, že nedokázal uzvednout dokonce ani dvacet či třicet kilogramů. Kdyby měl uzvednout třicet kilo, určitě by ho to zabilo. A Bůh ví, kolik stovek kilo ta socha vážila. Ale on řekl svým žákům: ´Podívejte, používám svou fyzickou sílu.´ Potom popadl sochu a roztomile řekl: ´A nyní mé drahé děti, když nepůjdete se svým otcem, s kým tedy půjdete?´ Nadzvedl sochu a přenesl ji o dvacet metrů dál. Kdybyste ho požádali, aby zvedl dvacet kilo, nedokázal by to udělat, ale v tomto případě přemístil celou sochu sám s pomocí své okultní síly. Poté laškovně řekl svým žákům: ´Podívejte, jakou mám fyzickou sílu!´
Není zde ani jeden žák, nad kterým bych nevykonával okultní a duchovní síly. Ale někdy musím čekat dva roky, čtyři roky nebo šest let, než se vyvine žákova upřímnost, aby to navenek připustil. Na vnitřní úrovni jsou všechny tyto věci známé, ale ve vnějších rovinách to trvá nějaký čas, než jsou rozpoznány.
Tedy především, duchovní Mistři nepoužívají okultní síly, protože není vůlí Nejvyššího, aby je prováděli takto veřejně. Za druhé, i když duchovní Mistři dokáží používat okultní moc, vzhledem k tomu, že jejich malí bratři a sestry toto neumí, cítí potom smutek, ačkoliv vědí, že to pro ně v tuto chvíli není to nejlepší. Když dojíš hlavní jídlo, můžeš si dát moučník. Ale když tě uvidí tvůj malý bratr nebo tvá malá sestra, kteří ještě neskončili s jídlem, budou smutní a nešťastní, že ještě nemohou jíst svůj koláč. Z pocitu lásky a jednoty na ně počkáš.“
