Když občas čtu knihy ostatních duchovních Mistrů, podivuji se, že třeba dva nebo tři realizovaní Mistři žijí ve stejné době, a přitom o sobě vzájemně nevědí. Je si jich Nejvyšší vědom ve své vlastní Bytosti v nich samých? Jsou jako jedna osoba?

Sri Chinmoy: Může se stát, že si Nejvyšší nepřeje, aby o sobě vzájemně věděli. Chce, abychom my všichni — nejen duchovní Mistři — znali jen to, co nás povzbuzuje, inspiruje. Nejvyšší nám říká všechno, co nás osvěcuje a naplňuje, všechno co je nezbytné. Dokonce i v jediném lidském životě je mnoho, mnoho věcí, které Nejvyšší chce, abychom zapomněli. Rozhodně je spousta a spousta věcí, na které chce, abychom zapomněli! A naopak je mnoho, mnoho věcí, které chce, abychom si ve svém vlastním životě zapamatovali.

Obvykle Nejvyšší říká, že nepotřebujeme vědět, co ostatní dělají. Pravda, Nejvyšší je projevován prostřednictvím ostatních; já ale s jejich životy nemám co do činění. Jsem ve své lodi, mé vlastní lodi. Ta je pro mě zcela dostačující. Nejvyšší mi říká: „Zůstaň s cestujícími, které jsem ti přidělil. Proč bys měl vědět něco o jiném duchovním Mistrovi, například co dělá?“ Otec řekl jednomu svému synovi: „Vezmi si tuto loď, shromáždi cestující a připluj ke Mně.“ Jinému řekne: „Vezmi si tamtu loď.“ Když se začnu zajímat o kormidelníka na té druhé lodi, jak ji řídí a podobně, budu ztracen. Dokonce i při řízení auta, když dva řidiči jedou stejným směrem, může se snad jeden z nich pořád ohlížet doleva a doprava? Ztratil by tím rychlost a mohl by mít nehodu. To by se stalo.

Obecně, jsou-li dva lidé realizovaní, vědí o sobě. Vědí, co se děje, ale Nejvyšší jim říká: „Máš už dost problémů ve svém životě, se svými duchovními dětmi. Máš jich dost, ty ti stačí, úplně stačí!“

Na druhou stranu, duchovní Mistři mohou být realizovaní, ale jejich výšky mohou být různé. Někteří Mistři jen s obtížemi dosáhli stromu realizace. Přišli k němu a jen se ho dotkli. Získali realizaci Boha a čeká na ně mnoho, mnoho žáků. Jiní Mistři vyšplhali do poloviny stromu a další ještě výše. Pak jsou takoví, co vyšplhali na vrcholek stromu a odletěli. Dostali se za tento takzvaný strom realizace Boha. Zpívali píseň překonání a šli vysoko, výš, nejvýš.

Jaký bych měl užitek z toho, kdybych viděl, co jiný Mistr dělá? Ať už je u paty stromu nebo uprostřed, nic bych z toho neměl. Pokud bude Bůh chtít, abych ho navštívil, půjdu. Rozhodně bych sestoupil nebo vyšplhal vzhůru, abych se s ním potkal. Bůh to ale obvykle nechce. Říká mi: „Máš svoji vlastní práci. Dal jsem ti úkol, nejvyšší úkol. Splň jej skrze své žáky a jejich prostřednictvím.“ To je celé. Proč si Bůh hned od začátku nevybral jen jediného duchovního Mistra? Bůh je Nesmrtelný, je Nekonečný. Ať už jmenuješ kteréhokoliv duchovního Mistra — Šrí Krišnu, Pána Buddhu nebo Spasitele Krista — Bůh mohl snadno jednoho z nich ponechat na pozemské úrovni po celou Věčnost. On to ale nechce. Vždycky chce někoho dalšího, dalšího a dalšího.

Zároveň však podstatu nechává stejnou. Nejvyšší vědomí, které dal Šrí Krišnovi, dal i Ježíši Kristovi, Pánu Buddhovi a dalším. Vědět ale, co dělají ostatní, je jen plýtvání časem.

Když já, jako tvůj duchovní Mistr, dokážu tebe nebo někoho jiného zdokonalit, nějaký nástroj zdokonalit, Bůh bude na mě velmi hrdý a také bude hrdý na toho jednotlivce. Boží hrdost nikdy nezískám tím, že použiji okultní sílu a vnitřně se přemístím do jiné země, abych ze zvědavosti viděl, co dělá prezident nebo jiná důležitá osoba, nebo co tam dělá nějaký jiný duchovní Mistr. Bůh mě za to jen pokárá: „Chci od tebe, abys používal sílu zázraků, nebo chci, abys používal sílu svého srdce k pozvednutí lidstva?“

Sílu zázraků, okultní sílu, získat můžeme, ale nepozvedneme s ní ničí život. Někteří kouzelníci v Indii ji předvádějí. Dám ti příklad. Jeden pár přijal za Mistra jednoho kouzelníka. Měli dítě a už od narození se k němu Mistr choval velice láskyplně. Postaral se o jeho život od školky až po univerzitu. Dítě bylo Mistrovi dražší než nejdražší. Nakonec se ten hoch sám oženil a měl vlastní dítě. Byl Mistrovi velmi, velmi blízký a viděl všechny jeho zázraky, možná nejvíc ze všech. Jeho rodina byla Mistrovi naprosto nejdražší.

Co se ale stalo? Přišla nejistota, přišla žárlivost. Objevil se někdo další, koho si Mistr oblíbil. Jednoho dne si tento hoch, naprosto nejdražší ze všech, vzal hůl a přišel Mistra zbít. Pak přišel ještě s jinou zbraní. Všechny Mistrovy problémy začaly s tímto dražším než nejdražším hochem. Provedl toto, protože se někdo jiný stal Mistrovi blízkým. Čí život Mistr dokázal změnit předváděním zázraků?

Spasitel Kristus ukázal světu čtyřicet pět nebo čtyřicet šest zázraků, ale kvůli nim jej svět dnes neuctívá. Díky své jednotě s Otcem mohl prohlásit: „Já a můj Otec jsme jedním.“ a také „Staň se Vůle Tvá.“ Svět jej uctívá kvůli těmto poselstvím. Žádný vnější zázrak nedokáže pozvednout ničí vědomí. Je jen jako ohňostroj, který se rozzáří a pak zmizí.

Jsou však i chvíle, kdy je okultní síla použita ke správnému účelu. Když na někoho zaútočí nepřátelské síly a Bůh chce, aby ten člověk zůstal na Zemi, použiji okultní sílu. Pokud je Božím záměrem toho člověka ponechat na Zemi, pokud mu Bůh chce prodloužit život, použiji okultní sílu, abych jej zachránil. Nahlížet ale s pomocí okultní síly do něčí mysli, nebo se snažit zjistit, kdo je duchovní Mistr, to není jen plýtvání časem, je to i odrazující. Proč bychom měli získávat takovýto druh informací? Nehledáme informace. Hledáme osvícení a transformaci.

Když budu vědět, co jiný duchovní Mistr právě dělá, zda zrovna jí, žertuje se svými žáky nebo hraje tenis, pomůže mi to? Jen jedna věc mi pomůže — pomůže mi vědět, že je pro Boha, jako já. Má svoji vlastní duchovní rodinu. Také se snaží Boha potěšit tím, že přeměňuje povahy svých žáků. Pokouší se vzít pár žáků k Bohu. Vědět, že dělá to stejné, co já, je víc než dostačující. Já to dělám pro své žáky, pro mé duchovní děti, a on to dělá pro ty své. Vědět víc než to, je zcela zbytečné; je to jen sbírání informací.

Občas nám naplnění zvědavosti přinese ohromnou radost. Opravdová duchovnost, opravdová upřímnost z ní ale vzejde jen velmi zřídka. Před mnoha lety, když jsme se setkávali na Manhattanu, jsme měli jednu velmi slibnou žákyni. Přicházela na naše setkání a ronila slzy. Tehdy jsme každému hledajícímu dávali růži. Tato konkrétní žákyně si našla přítele a společně odešli k jiné duchovní Mistryni. Přitom mívala skutečně dobré meditace. Ta druhá Mistryně jí řekla: „Vidím, že za tebou stojí Sri Chinmoy.“ A pak mě podrobně popsala. Sám jsem dělal podobné věci se svými žáky.

Ta hledající byla dojatá. Co ale bylo dál? Předtím, než odešla k té Mistryni, byla na naší cestě tak šest nebo osm měsíců. Velmi ji dojalo, že jí Mistryně dokázala říct, kdo je jejím duchovním Mistrem. Jenže když se k nám vrátila, nepřišla na naše setkání víc než dvakrát nebo třikrát. V čem jí pomohlo vědět, že jiná Mistryně dokázala vidět, že jsem jejím Mistrem? Řekněme, že si pomyslela: „Ó můj Bože, je to duchovní Mistryně! Ví o mém Mistrovi, a tak vysoce, uznaně o něm mluví.“ Přesto se nic nestalo. Hledající se pořád těšila ze svého vitálního života a musela tedy odejít. Kdyby byla upřímná, zvětšil by tento zážitek její lásku a oddanost ke mně. Vrátila by se na naši cestu a byla by na sebe přísnější. To se ale nestalo. Co se dalo dělat?