Vypadá to Guru, že ze všech duchovních Mistrů minulosti, kteří k tobě přicházejí, tě Svámí Vivékánanda navštěvuje velmi často a má s tebou blízké spojení, ale současně je na tebe přísný. Stává se vůbec, že ti někdy ukazuje svoji náklonnost a oddanost?⁷

Sri Chinmoy: Od Svámího Vivékánandy dostávám náklonnost, lásku a obdiv. Nemohu od něj očekávat oddanost, tu si musí šetřit pro svého Gurua! Avšak náklonnost, lásku, laskavost a obdiv mi projevil mnoho, mnoho, mnoho, mnohokrát. Já jsem na pozemskou úroveň sestoupil až po něm. Oddanost si vždy musí nechat pro svého Mistra. Mně věnoval náklonnost, lásku, laskavost a obdiv, mnohokrát. A stejná požehnání jsem dostal i od jeho Mistra, Šrí Rámakrišny.

Jednou či dvakrát mě přišli navštívit ve vnitřním světě a měli jsme spolu dlouhou konverzaci. Telefonoval jsem tenkrát své sestře Lily do Indie a ona mi řekla, že už o tom ví, protože v předchozí noci zřetelně viděla, jak Šrí Rámakrišna a Svámí Vivékánanda byli u mě. Pak přišli za ní. Naše rodina má s nimi velmi, velmi blízké spojení.

Včerejší noviny, včetně Indického expresu, vytiskly o Svámím Vivékánandovi mnoho článků. Vyjadřovaly mu svůj obdiv. Indie ještě hluboce spala a on jí říkal: „Vstávej, vstávej, vstávej! Povstaň, probuď se, probuď se!“ A pak jeho nezdolný duch zničil nebo osvítil její letargii. Byl dynamický, dynamický, dynamický!

Na jednom našem vánočním výletě jsem zvedal závaží a Svámí Vivékánanda ke mně vnitřně přišel. Řekl mi: „To není možné!“ A potom poblíž mě odhodil svoji vycházkovou hůl. Když jsem tenkrát zvedával těžká závaží, kolikrát jen ke mně přicházel — někdy i patnáct nebo dvacet dní po sobě. Přicházel na určité místo, díval se a povzbuzoval mě. Také se objevoval, když jsem kráčel po ulici. Byl všude, všude, všude!

Mám s ním bližší než nejbližší spojení. Někteří žáci Svámího Vivékánandy nebo Šrí Rámakrišny tomu stěží uvěří. Na stém výročí Svámího přednesu v Parlamentu světových náboženství v Chicagu, kde se stal nesmrtelným, po mně organizátoři chtěli, abych shromáždění zahájil. Bylo to o Svámího triumfu a Bůh má své vlastní Způsoby. Chicagskou konferenci jsem zahájil modlitbou a meditací.

Duše Ameriky nám dnes žehná. Včera jsme na našem setkání všichni moc pěkně zpívali „Amerika krásná“ a dnešní vystoupení Paree skupiny, ve kterém zpívaly o Svámím Vivékánandovi, bylo opravdu nádherné. Duše, duše, duše!

Dnes ráno v 5:20 mě Vinaya vezl do Goose Pond parku. Vinaya má místní kachny velice rád. Pustil jsem se do své chůze na jednu míli a hned od prvního kroku až do konce se mnou vnitřně kráčel Svámí Vivékánanda. Byl tam velmi hubený jeřáb, který nás pozoroval. Na pozemské úrovni jsem ještě viděl jednoho Inda. Ležel pohodlně na lavičce a v hindštině telefonoval. Bůhví, s kým to telefonoval, jestli to byla jeho žena nebo někdo jiný. Prošel jsem kolem něj a když jsem se vracel, pořád ještě hovořil. Pak jsem šel okolo ještě jednou. Pohodlně jsem kráčel víc než osmnáct minut a Svámí Vivékánanda byl vnitřně se mnou. Povídali jsme si a povídali.

Později mě Vinaya vzal na náš 3100 mílový závod. Svámí Vivékánanda se přišel také podívat. Když jsem se ale potom chystal začít další míli, rozloučil se „Na shledanou“. Tu míli jsem šel tedy sám. Svámí Vivékánanda byl ale se mnou celých osmnáct minut! Není to má mentální halucinace; všechno je to má realizace jednoty s Bohem. Kráčel se mnou s takovou náklonností.