Sri Chinmoy: (k jednomu ze svých žáků): Ve svém zaměstnání jsi k lidem velmi laskavý. Jsi spořádaný. Jsi zdvořilý; když zavolám a ty zvedneš telefon, tvá reakce bývá dobrá. Jsi pracovitý. Jeden tvůj spolupracovník mi o tobě řekl spoustu výborných věcí. Měl bys na mě nějakou otázku? Hned bych na ni odpověděl!⁶

Sri Chinmoy: Na to ti dokáži odpovědět. Existuje jeden snazší než nejsnazší způsob. Ty miluješ mě a já miluji tebe. A to je potřeba porovnat. Musíš neustále cítit, a když už ne neustále, tak alespoň každý den, že tě miluji nekonečně více, než ty dokážeš milovat sám sebe. Nejprve musíš cítit, že tě miluji nekonečně více, než ty miluješ mě — to je naprostá pravda. A druhou částí odpovědi je, že já tě miluji nekonečně více, než jak ty dokážeš milovat sám sebe.

Nejsou to jen pouhá slova, protože já jednám s tvou duší. Toto není tvá první inkarnace, drahý hochu, a není ani poslední. Já pracuji s Věčností, a s ní automaticky přichází i Nekonečnost. Věčnost a Nekonečnost jdou společně. Nejsou to jen slova ze slovníku, jsou to skutečnosti. Když jednám s duší, je to otázka Nekonečnosti. Ty se svou duší naneštěstí jednat nedokážeš anebo tvá duše nedokáže jednat s tebou, protože máš mysl, vitálno a tělo, které jsou počátkem tvých problémů! Ale já můžu jednat s tvou duší. Tvá duše má volný přístup ke mně a já k ní, a tak mohu pracovat s Věčností a Nekonečností společně. Toto tělo žije sedmdesát, osmdesát nebo devadesát let a pak jeho cesta končí. Duše ale přináší poselství Nesmrtelnosti.

Pomysli na kteréhokoliv žáka — může být dobrý nebo naprosto špatný. Například mám jednoho "proslulého" žáka, kterého znáš. Kolik lidí má srdce jako on? Jeho vitální život je nemyslitelný, co se ale týče jeho čistého srdce, nemyslím, že by miloval někoho jiného než mě. Věř mi, je to naprostá pravda! Ve svém vitálním životě je naprosto nemožný, jenže když se soustředím na jeho srdce — a nemusíme myslet ani na aspirující srdce — vidím, že láska v jeho srdci je pouze pro mě a nikoho jiného na Zemi. Zcela jistě jsou v jeho vitálním životě emocionální problémy a ve vitálním světě je velmi nápadný. Hledáš-li ale čisté srdce, které miluje jen jednoho člověka, a pokusíš-li se posoudit jeho srdce a životní dech, zjistíš, že miluje Sri Chinmoye a nikoho jiného. Kde je ve svém vnějším životě, jen Bůh ví! Já ale znám jednotu jeho srdce s mým. Kromě něj existuje ještě několik dalších, jemu podobných žáků.

Tebe s těmito lidmi nelze vůbec srovnávat. Přeji si ale říci, že ty a všichni mí žáci se musíte přesvědčit, že vás miluji nekonečně více, než vy můžete milovat sami sebe. A jak jsem už rovněž řekl, nemůžete mě milovat tolik, jako miluji já vás. Řekněme, že na vnější úrovni vlastníš deset miliónů dolarů, a já chudák mám v porovnání s tebou jen sto dolarů. Ty mi můžeš dát milióny dolarů, ale já ti nemohu dát víc než sto. Když se mnou budeš spokojený, můžeš mi ze svého vnějšího bohatství dát milióny. Když jsem ale spokojený já s tebou, můžu ti nabídnout nanejvýš sto dolarů. Tohle je jednoduchý příklad, který znázorňuje, jak jsi v materiálním světě nekonečně bohatší.

Tak to ale vypadá jen ve vnějším světě. V duchovnosti, v aspiraci a zasvěcení, jednám s Nekonečností a Věčností. Chceš-li mi dát něco navenek, můžeš mi toho dát mnohem víc než já tobě. Přesně stejným způsobem musí všichni žáci cítit, že je miluji nekonečně více, než mě mohou milovat oni. Mysl jim řekne, že to není možné a takovou myšlenku si nepřipustí. Pomyslí si: „Ach, bolí mě břicho. Myslí na mě Guru vůbec? Jsem to já, kdo trpí!“ Já se mohu navenek zeptat: „Jak se cítíš?“ Je to jako obvyklý rozhovor mezi matkou a synem. Matka by řekla: „Ó můj Bože, mého syna bolí žaludek.“ Ty však ve své bolesti uvidíš moji duši, protože to byla tvá duše, která mi tu zprávu přinesla.

Vždy musíme vynést do popředí Božskost a říci: „Můj Guru jedná s mým věčným životem. Můj Guru jedná s Nekonečností.“ Každý den by si měl žák říkat, že jej miluji nekonečně více, než nakolik on kdy dokáže milovat sebe či mě. Když se takovýto pocit dostaví, temnota odejde! Temnota může přijít, ale uvnitř ní bude myšlenka: „Ó můj Bože, můj Guru je tu také — ať už je tu jakákoliv temnota, ať jsem v jakémkoliv vědomí, třeba i v pekle. Můj Guru je tu, bez ohledu na to, kolik měsíců se už nedokážu modlit a meditovat.“

Hledající může mít suché období. Svámí Vivékánanda a Sri Aurobindo řekli, že suché období může trvat šest měsíců nebo dokonce dva roky. Jestliže ale vzýváme oddaný aspekt, suché období nepřijde. Vždy bychom tento aspekt oddanosti měli vzývat. Nechci se porovnávat s jinými duchovními osobnostmi, ale přeji si říci, že jsem od samého začátku měl oddaný přístup. Ani Šrí Rámakrišna nikdy neprocházel suchým obdobím, protože měl oddaný přístup již od počátku. Když jej budou mít i mí žáci, pak se také vyhnou suchým obdobím.

Co se týká lásky, občas mě miluješ, ale občas tomu tak kvůli mentálnímu konfliktu není. Odevzdání se dostaví na pět vteřin, ale pak může na pět dní nebo pět let zmizet. Máš-li však oddanost neustále živou, stane se mostem, spojením mezi láskou a odevzdáním. A toto spojení učiní naprosto pevným! Na jedné straně je láska a na té druhé je odevzdání. Láska a odevzdání jsou propojeny oddaností.

Někteří žáci se přede mne postaví se sepnutýma rukama, ale jejich mysl se potuluje někde jinde. Řekněme, že máš sepnuté ruce a opravdu cítíš, že je tvé odevzdání úplné. Ruce můžeš mít sepnuté dvacet čtyři hodin denně i bez oddanosti. Prostě je máš jen přiložené k sobě. Jestliže máš ale v sobě živou oddanost, tak zatímco své dlaně přikládáš k sobě, nevznikne žádný problém.

Říkám ti, udrž si lásku uvnitř temnoty nebo uvnitř utrpení či bolesti. Ty a všichni mí žáci si musíte ve svém utrpení uchovat lásku. Můžeš říkat: „Tolik trpím, ale přesto dělám tuhle a tamtu službu.“ Někdo jiný si však může stěžovat: „Ó můj Bože, proč pracuji v dešti? Pracuji v bouři a Guru si doma spí.“ Takhle si stěžuje mysl. Srdce na to namítne: „Tuto službu dělám v dešti, za bouře, díky lásce mého Gurua ke mně a díky mé lásce ke Guruovi.“

Ti, kteří slouží závodům našeho Marathon Teamu, budou říkat, že to dělají z lásky ke mně a díky mé lásce k nim. Pokud moji lásku necítí, budou někde jinde. A pokud já necítím jejich lásku, pak mi už v této práci sloužit nebudou. Je to otázka vzájemné lásky: mé lásky k nim a jejich lásky ke mně. Jejich duše a srdce řeknou: „Guru tu fyzicky v bouři není a já čelím tolika problémům. Jenže Guru ke mně uvnitř každého problému přichází s odpovědí a s řešením.“ Takovýto postoj by žáci měli mít: „Mám problémy, ale můj Guru je tu, aby je ve mně a mým prostřednictvím vyřešil.“

Když máš temná období a dny plné problémů, vždy se snaž cítit, že je to hra — Kosmická Hra. Díval ses na videa o Mahábháratě. Kdo nakonec vyhrál válku? Byli to Pánduovci, dobří a čestní lidé. Utrpení je vždy přítomné. Dokud existuje nevědomost, budeme muset trpět a dostávat kopance, kopance, kopance. Fotbal hrají také dvě strany a jedna z nich nakonec zvítězí. Dobrá strana, která má světlo, musí zvítězit. Zvítězí-li pravda, zvítězí život. Když řekneš „život vítězí“, tak to znamená toto: „Můj Guru je se mnou, ve mně a pro mě.“ Mé božské dítě, vždy měj tuto mantru: „Můj Guru je se mnou, ve mně a pro mě.“ Pak budou všechny tvé problémy vyřešeny.

Ve svém životě se ptej na jednu otázku: staral se o mě nějaký žák stejně jako ty, když jsem před mnoha lety trpěl, když jsem doslova umíral? Můj případ byl naprosto vážný. Byl jsi jediný, kdo věděl, že už nemohu chodit. Vždycky jsi byl se mnou a všude mě doprovázel. Nemohl jsem dýchat a tři dny se normálně nadechovat. Tolik jsem trpěl! Bylo to velice vážné, tehdy mě pět nebo šest lidí masírovalo a kdyby to pokračovalo ještě jediný den, zavolal bych doktora. A co jsi dělal ty? Byl jsi všude, kam jsem šel. Byl jsi to ty, kdo vždycky přišel, když jsem něco potřeboval. Vzpomínáš si na to? Po celou tu dobu jsi byl jediný, kdo neustále zůstával deset metrů za mnou nebo jsi jako jediný stál vedle mě. Mohl bych na to někdy zapomenout?

Ty zapomenout můžeš. Od té doby už jsi měl dvacet miliónů problémů, takže jsi možná zapomněl. Já na to ale nikdy nezapomenu. Několikrát jsem to už vyprávěl. Zatímco jsem tolik trpěl, tvé srdce se naprosto ztotožnilo s tlukotem mého srdce. Sedl jsem si a nemohl se nadechnout, nemohl jsem dýchat a ty jsi mi vždy sloužil — fyzicky, ne duchovně, ne vnitřně. Sloužil jsi mi fyzicky. Jak bych na to mohl zapomenout?

Na druhou stranu, když tě počítač občas odvádí od duchovnosti, řeknu: „Přestaň, přestaň s tím!“ Počítač, internet, e-mail – stejně jako rákšasové z Mahábháraty i tyhle tři věci mohou nést nepřátelské síly. Nesou tolik špatných věcí! Pravdou sice je, že pomáhají lidem, ale z hlediska odvádění lidstva od Božskosti jsou skutečnými viníky. Říkám to už deset let.

Ta jedna dobrá věc, kterou jsi udělal, mi však zůstala v paměti! Když vidím, že děláš něco špatného, řeknu si: „Můj Bože, vykonal pro mě takovou službu!“ Co jsi během těch čtyř nebo pěti dnů udělal, bude navěky přebývat v mém srdci, v mém životním dechu. Všem svým žákům říkám, že když pro mě něco dobrého udělají, navždy si to zapamatuji. A jelikož mezi tvými dobrými skutky může být i pár věcí špatných, proto pak zapomeneš, že jsi pro mě vykonal takový nesmrtelný čin.

Vy všichni jste udělali dobré věci, ale zapomínáte na ně. Chcete si pamatovat jen ty špatné věci, které jste spáchali od počátku Stvoření! Všichni se snažte stále myslet na to, kolik jste udělali dobrých věcí. Špatné věci pak zmizí. Jestliže se ale chcete zpovídat a neustále opakujete: „Jsem hříšník, jsem hříšník, přiznávám se,“ pak hříšníky zůstanete. Místo toho byste měli říkat: „Udělal jsem tuto dobrou věc, udělal jsem tamtu dobrou věc.“ Dá vám to ohromnou radost, ohromné nadšení a ohromnou vnitřní sílu zničit vlastní nebožské vlastnosti. Vždycky říkejte: „Udělal jsem toto, udělal jsem toto, udělal jsem toto!“ Božské síly, které ve vás a vaším prostřednictvím pracovaly, vám přijdou na pomoc.

Tohle měla být má stručná odpověď! Vždy mysli na to, kolik dobrých věcí jsi pro mě vykonal. Když na ně budeš myslet, špatné věci se ti nemohou postavit. Neztotožňuj se s žádnou špatnou věcí, kterou jsi udělal, nebo kterou v budoucnu uděláš — zapomeň na ně! Mysli jen na dobré věci, na ty dobré věci, které pak získají sílu deseti lvů. Pokud přikládáš důležitost špatným věcem, tak i kdyby to byly jen kozy, každá z nich se promění v hladového tygra. Nikdy nepřikládej důležitost věcem, které jsi udělal špatně. Mysli jen na to, co dobrého jsi udělal ty nebo já.

Můžeš dokonce myslet i na to, kolikrát jsem ti vyhuboval! Pokud si na ta hubování vzpomeneš, uvidíš, jestli to bylo pro tvé nebo mé dobro. Bylo to sice pro tvé dobro, víš ale, kdo z toho má nakonec užitek? Já! Není to snad pro mě přínosné, jestliže tě dokážu přeměnit na výborný nástroj? Mezitím dostáváš vyhubováno, ale uvidíš, že to je pro tvé dobro.

Na chvíli, na velmi krátkou dobu, jsem ti dal „prázdniny“ z naší cesty, pro tvé osvícení. Kdo tím trpěl? Trpěl jsem nekonečně víc než ty — „nekonečně“ je to správné slovo! Když jsem tě poslal na prázdniny, moje utrpení bylo nekonečně větší než tvoje. Tím ale temnota pominula a ty teď záříš ve světle. Lidé si neuvědomují, že když trpí, protože jsem na ně byl přísný a navenek jsem nějak zakročil, jsem to já, kdo trpí v nich a jejich prostřednictvím. Když se pak ten jednotlivec vrátí z temnoty ke světlu, váží si mé přísnosti.

Někdy ale lidé dokážou dělat takové hlouposti! Cítí, že musí nejprve projít temnotou, aby si dokázali vážit světla. To je naprosto špatný přístup. Naší filozofií je kráčet od světla k většímu světlu, k hojnosti světla, k nekonečnému Světlu. Nyní máme hojnost světla a míříme k nekonečnému Světlu.