Často v životě zažívám krizi.

Sri Chinmoy: Existuje snad nějaký den, kdy bys neměl krizi? Krizi vytvořenou myslí! (smích)

Žák: „Přesně! Mám pocit, že to je duchovní krize, ale pak si uvědomím, že je to krize mentální. Občas se ukáže, že je i fyzická. Jak máme jednat s fyzickým, aby se nestalo duchovním problémem?“

Sri Chinmoy: Občas nám fyzická krize způsobí krizi duchovní. Budu teď mluvit ve třetí osobě. Řekněme, že někoho bolí například noha. Moje vlastní bolest v koleně je hrozná; trvá měsíce a měsíce. Kdyby ji měl obyčejný člověk, začal by pochybovat, pochybovat o svém životě modlitby. Řekl by si: „Modlím se a modlím k Bohu, aby vyléčil mé koleno.“ Předpokládejme, že by Bůh jeho koleno vůbec nevyléčil. Ten člověk by si pak pomyslel: „Buď se o mě Bůh nestará anebo má modlitba není upřímná. Říká se přece, že každá upřímná modlitba bývá vyslyšena.“

Ta modlitba přitom může být velmi upřímná, jenže opravdu upřímná modlitba musí spočinout v odevzdání. Upřímně se k Bohu modlí, modlí a modlí, aby uzdravil jeho koleno. Pokud ale svou modlitbu dovede až do extrému, pokud nabídne vrcholnou modlitbu, stane se z ní odevzdání. Hledající v takovou chvíli prohlásí: „Jestli to Bůh chce, jestliže ode mě chce, abych trpěl bolestí v koleně, pak ať trpím.“

Před tímto okamžikem ale můžeme zapochybovat o Božím Soucitu nebo o upřímnosti naší modlitby. Tak začíná krize díky fyzickému. Z hrubého fyzického začne duchovní problém: ztráta důvěry v sebe sama, v Mistra, v Boha. A může to začít ve fyzickém.

Může to ale být i opačně — duchovní problém se může projevit ve fyzickém. Duchovním problémem číslo jedna je nečistota. Všechny duchovní problémy mají kořen. A kořenem nepřátelských sil je nečistota.

Nečistota nabývá různých podob, různých tvarů. Může být ve vitálnu, ve fyzickém anebo v mysli. Z mysli, vitálna nebo těla pak může vstoupit do srdce. I srdce může být znečištěno, ne však duše. Bez ohledu na množství nečistoty v mém fyzickém, vitálnu, mysli nebo srdci, se tato nečistota nikdy duše nedotkne. Duše je nad nečistotou, srdce ale může být znečištěno.

Mám některé žáky, jejichž srdce byla roky a roky nesmírně, nesmírně čistá. „Nesmírně“ je správný výraz. Za ta léta ale jejich mentální, vitální a fyzická nečistota získala tolik na síle, že čistotu jejich srdce zničila. Když se podívám na tyto žáky, kteří teď mají v srdci plno nečistoty, ptám se sebe, co se stalo. Nečistota do jejich srdce vstoupila z mysli, vitálna a těla.

Na začátku jsme mluvili o duchovní krizi. Řekl jsem, že z fyzického problému může přijít pochybnost a všechno zničit. Když z mysli, vitálna nebo dokonce srdce přijde nečistota — deprese, zklamání, žárlivost, nejistota — všechno může být zničeno. Kořenem problému je nečistota, která se ale v určité chvíli projevuje konkrétním způsobem a nazýváme ji nejistotou, žárlivostí nebo nějakou jinou nebožskou vlastností.

Ganga plyne tu a tam. Na různých místech má různá jména. Nebo vlak jede odněkud někam. Každá stanice se nazývá jinak, ale vlak je jen jeden, je součástí jednoho spoje. Můj otec byl vedoucím železnice Assam Bengal Railway. Z jednoho konce železnice na druhý mohlo být několik set stanic. Je to jediná trať, pouze tato stanice se jmenuje jedním jménem, tamta jiným a na dalším místě má třetí jméno. Začíná ale na jednom místě a tento začátek má jediné jméno. Když naše nečistota dosáhne určitého bodu, nazýváme ji žárlivostí, v jiném bodě jí říkáme zklamání a někde jinde zase sebepochybnost, rivalita, či ego. Vlak projíždí všemi stanicemi a každá z nich má jiný název.

Co se stává? Lidé, kteří se o tento vlak starají, jej každý den kontrolují, aby neměl zpoždění. Úplně stejným způsobem máme uvnitř sebe dobré bytosti, které se nás snaží chránit. Každý z nás má strážné anděly nebo nějaké vnitřní bytosti, které nás chrání, nebo se o to snaží. Podobně jako lidé, kteří kontrolují trasu vlaku, i tyto bytosti se snaží vstoupit do mysli, vitálna a fyzického, když se v těchto našich částech objeví špatné síly. Strážní andělé nebo vnitřní bytosti se nás pokoušejí osvítit a ochránit nás. Každý den provádějí kontrolu, stejně jako lidé, kteří mají na starost trasu vlaku.

Když jednou nejsou opatrní, může se přihodit závažná kalamita. Z ničeho nic se může kvůli frustraci vzbouřit vitálno. Hledající si může pomyslet: „Tolik dní jsem se snažil, tolik měsíců, a stejně nedělám žádný pokrok.“ Když se vitálno vzbouří, co trpí nejvíce? Fyzické. Když se vzbouří mysl, nejvíce trpí vitálno. Ostatní části bytosti také trpí. Když se vzbouří jedna část, když se vzbouří mysl, ostatní části trpí, stejně jako srdce. Duše dokáže zůstat vysoko nad utrpením. Pokud by chtěla trpět, může. Obvykle ale prohlásí: „Ne, nechci trpět. Jen vložím do vitálna a do mysli světlo.“

Máme mentální krizi a pak z toho fyzicky onemocníme. Když naše nemoc po nějaké době neodejde, začneme pochybovat o svých modlitbách nebo o Božím Soucitu. Když začíná duchovní krize, ať už z nečistoty, žárlivosti nebo nejistoty, a my se o ni nepostaráme, nevyléčíme ji, přijde vzdor. Vzdor znamená, že opustíme cestu, vzdáme se duchovnosti. Když se z těchto špatných sil v mysli nevyléčíme, co se stane? Můžeme opustit cestu, můžeme mluvit špatně o Mistrovi nebo o duchovnosti jako takové. Tak začíná krize. Všechno v nás se vzbouří. Řekneme si: „Už ji nechci, už ji nechci. Snažil jsem se roky a roky. Jsem na cestě dvacet pět let. Kdyby v duchovnosti něco bylo, nezískal bych to už snad touto dobou? Nic v ní není; všechno je to jen vtip.“

Vyjasnil jsem to? Z fyzické krize se stává duchovní krize anebo se duchovní krize může změnit ve fyzickou. Pak naše fyzické tělo opustí cestu. Tak se to stává. Krize může začít v mysli, pak přechází do fyzického, přijde vzdor a my opustíme cestu.

Jestliže nepřekonáme naše pocity libosti a nelibosti, dokážeme vůbec realizovat to Nejvyšší? Já jsem Nejvyšší realizoval. Když jsem žil v Ašrámu, musel jsem v malém košíku doručovat dvacet syrových vajec oblíbencům Božské Matky. Matka na ta vejce psala jména dvaceti oblíbených žáků. Možná jsem byl jedním z nich. Dávala mi dvě syrová vejce, když mnou byla potěšena. Na moje vejce vždy napsala „Chin“. Každý na nich měl své jméno. Musel jsem na kole jezdit sem a tam a všude možně, abych je rozvezl. Vejce byla zabalena do bavlny nebo něčeho měkkého, abych je nerozbil. Spoustu míst jsem musel na kole navštívit!

Občas, když jsem pobýval v mysli, jsem si pomyslel: „Co to dělám, jezdit tady z místa na místo?“ Užíval jsem si to? Přesto, kolik jsem vykonal oddané služby! Rád nebo nerad: i kdyby se ti to nelíbilo, stejně bys to musel dělat. Naštěstí jsem nikdy žádná vejce nerozbil! Říkám ti, že co máme a nemáme rádi, není podstatné. Rozvážel jsem ta vejce rád? Musel jsem to dělat s radostí, a teď sklízím výsledky. Měl bys sloužit stejným způsobem.

Creative Commons License
Na toto dílo se vztahuje licence Creative Commons s atributy: "Uveďte autora", "Neužívejte komerčně" a "Neměňte obsah".

Sri Chinmoy, Za hranice toho, co máme a nemáme rádi.Poprvé vydáno nakladatelstvím (knižně nevydáno) v roce 2013.

Toto je 1597th. kniha, kterou Sri Chinmoy napsal od svého příchodu na západ v roce 1964.

Poznámka:

Zveřejňujete-li na jiných stránkách zkopírovaný text, doplňte prosím následující informace o licenčních podmínkách:


Sri Chinmoy
Z knihy Za hranice toho, co máme a nemáme rádi, dostupné pro zveřejnění podle "Creative Commons license"

Close »