Řekl jste, že když je někdo složitý, tak nemůže běžet v duchovním životě rychle. Je to pravda?

Abychom běželi nejrychleji, potřebujeme srdce dítěte. Dětské srdce je samou jednoduchostí. Ale jakmile se u dítěte rozvine mysl a žije v mysli, tak do něj vejde zmatení světa. V tu chvíli na něj dolehne strach, pochybnost, úzkost, žárlivost a mnoho dalších nebožských sil, takže pochopitelně nemůže běžet rychle.

Dejme tomu, že vy a někdo další jdete nebo běžíte k nějakému cíli. Pokud ten druhý člověk nese na svých bedrech těžký náklad, zatímco vy nenesete nic, samozřejmě, že nebude schopen běžet tak rychle jako vy. Ale kdo ho nutil nést těžký náklad? Nikdo! Je to nevědomost, kterou si sám vybral. Ve vašem případě už vysvitla moudrost, proto víte, že se musíte zbavit strachu, pochybnosti a dalších negativních vlastností. Nebo je musíte přeměnit a osvítit, aby vám při vašem závodě poskytly dodatečnou pomoc.

Rychlost má obrovskou důležitost. Tím, že dosáhneme svůj cíl, naše cesta neskončí. Po dosažení Nejvyššího musíme vstoupit do světa a tam aktivně sloužit lidstvu. Je to jako když šplháme na ovocný strom. Nejprve na něj musíme vylézt; potom co dosáhneme na nejvyšší větev, musíme snést ovoce dolů a podělit se o ně s těmi, kteří také zkouší vylézt na strom, ale neví jak. Toto jsou upřímní hledající, kteří potřebují pomoct od pokročilejších. Čím dříve dosáhneme svého cíle, tím lépe, protože po dosažení cíle je ještě hodně věcí, které se musí udělat. A nejrychlejší cesta je cesta srdce, protože ta není zatížena zmatkem a obavami světa.