Část I
Úvod
Čtu Gítu, protože je Okem Boha. Zpívám Gítu, protože je Životem Boha. Žiji Gítu, protože je Duší Boha.Gíta je bezprostřední Boží Vizí. Gíta je přímou Boží Skutečností.
Říká se, že Gíta je hinduistická kniha, nanejvýš významný duchovní spis. Já říkám, že je to Světlo Božskosti v lidstvu. Říká se, že Gíta potřebuje představení. Já říkám, že Bůh chce být vskutku představen Gítou.
Ardžuna je stoupající lidská duše. Krišna je sestupující božská Duše. Nakonec se setkají. Lidská duše říká božské Duši: „Potřebuji Tě.“ Božská Duše říká lidské duši: „I já tě potřebuji. Potřebuji tě pro své sebeprojevení. Ty potřebuješ Mě pro své sebeuvědomění.“ Ardžuna říká: „Ó Krišno, jsi můj, jsi zcela můj.“ Krišna říká Ardžunovi: „Ó Ardžuno, ne můj, ne tvůj. Jsme naprostou jednotou, uvnitř i navenek.“
Gíta je epizoda šesté knihy Mahábháraty. Mahábhárata znamená „Velká Indie“: „Vznešená Indie“. Tento jedinečný epos je šestkrát větší než Ilias a Odyssea dohromady. Mahábhárata je udivující ve své velikosti a ohromující ve svých myšlenkách. Hlavní příběh se točí kolem obrovského soupeření mezi dvěma stranami královských bratranců. Jablkem sváru je království zděděné po předcích. Toto soupeření nakonec končí velkou bitvou nazvanou bitva u Kurukšétry.
