Kapitola II: Poznání

Tato kapitola má název „Sánkhja Jóga — Jóga Poznání. Ardžunovy důvody proti válce jsou pro naše lidské chápání zcela přijatelné. Sri Krišna viděl do Ardžunova srdce. Ardžunovu mysl ovládl divoký zmatek. Nemužný sentiment ve své kšatrijské krvi považoval za lásku k lidstvu. Ardžuna nikdy netrpěl nedostatkem upřímnosti. Jeho ústa říkala to, co cítilo jeho srdce. Jeho upřímnost však naneštěstí obsahovala nevědomost. Krišna chtěl Ardžunu osvítit. „Ach Ardžuno, ve své řeči jsi filozofem, v činech však nikoli. Skutečný filozof se nermoutí ani pro živé, ani pro mrtvé. Ty jsi však, Ardžuno, ponořen do zármutku a žalu. Řekni mi, proč truchlíš nad budoucí smrtí těchto mužů? Ty jsi existoval, já jsem existoval, oni také. Nikdy existovat nepřestaneme.“ (2.11-12)

Právě jsme se zmínili o Ardžunově filozofii. Po pravdě řečeno, v takové situaci bychom si počínali stejně. Je opravdu obtížné studovat skutečnou filozofii, ještě obtížnější je naučit se ji a nejobtížnější je ji žít.

Sanskrtské slovo pro filozofii zní daršana, což znamená „vidět, předvídat“. Šrí Rámakrišna významně poznamenává: „V minulosti lidé mívali vize (daršana), nyní lidé daršana (filozofii) studují!“

Stejně významné je poselství Starého zákona: „Vaši starci budou snít sny; vaši mladí spatří vize.“

Ardžuna se poprvé od Sri Krišny dozvěděl, že jeho lidské přesvědčení o životě a smrti nebylo založeno na pravdě. Pocítil, že se zneklidňoval iluzemi. Modlil se ke Sri Krišnovi pro osvícení: „Jsem tvůj pokorný žák. Vyučuj mě. Řekni mi, co je pro mě nejlepší.“ (2.7) Tehdy Ardžuna poprvé vyslovil slovo „žák“.

Do té doby byl Sri Krišna pro Ardžunu přítelem a druhem. Žák se naučil: „Skutečnost, která prostupuje vesmírem, je nesmrtelný Život. Tělo je pomíjivé; duše, to skutečné v člověku či skutečný člověk, je věčná, nesmrtelná. Duše ani nezabíjí, ani ji nelze zabít. Duše je stálá a věčná, stojí mimo zrození a smrt. Člověk, který poznal tuto pravdu, nezabije ani nezpůsobí krveprolití.“ (2.17-21)

Ardžuna musel bojovat v bitvě života, a ne v takzvané bitvě u Kurukšétry. Sílu měl. Potřeboval moudrost. Měl šero vědomí fyzické mysli. Potřeboval vědomí Božskosti duše, jasné jako slunce.

Sri Krišna používal slova „zrození“: „život“ a “smrt“.