Burnetův rozhovor s Bohem
„Bože, jsem trochu popletený. Moje babička říká, že jsi v mém srdci. Moje matka říká, že jsi v mých očích. Můj otec říká, že jsi okolo mě. Kdo má pravdu, Bože?“„Všichni mají pravdu.“
„To není možné, Bože! Jak může mít každý pravdu? Prosím, řekni mi upřímně, kdo má pravdu?“
„Říkám ti na rovinu, mé dítě, tvá babička má pravdu, tvá matka má pravdu, tvůj otec má pravdu.“
„Jak to?“
„Žiji ve tvém srdci. Proto jsi tak oduševnělý. Žiji ve tvých očích. Proto vypadáš duchovně krásně. Žiji okolo tebe. Proto jsi vždy tak opatrný.“
„Bože, zasloužíš si mé poděkování.“
„Já si tvé poděkování nezasloužím. To tvá babička, tvá matka a tvůj otec si zaslouží tvé poděkování. Jdi a poděkuj jim.“
„Půjdu. Bože, než od Tebe odejdu, rád bych Ti řekl jednu věc. Protože jsi ke mně byl vždy velmi laskavý, zasloužíš si mé zvláštní poděkování. Moje babička, matka a otec ode mě dostanou obyčejné poděkování.“
Bůh se usmívá a pláče radostí.
