Být duchovním vzorem

Děti cítí, že cokoliv dělají jejich rodiče, je vždy nejlepší, takže se často stanou stejnými jako oni. Pokud se rodičům něco líbí, líbí se to okamžitě i dětem. Mají-li rodiče nějaké dobré přátele, duchovní přátele, děti se s nimi okamžitě spřátelí. Děti se na začátku vždy snaží napodobovat své rodiče. Rodiče by se tedy měli před dětmi vždy chovat neobyčejně dobře. Budou-li se rodiče chovat nesprávně, děti to úplně zničí. Budou-li rodiče lhát nebo dělat špatné věci, děti se budou řídit jejich příkladem.

Pokud brzy ráno vstanete, abyste se se sepnutýma rukama modlili a meditovali, vaše dítě během toho může několik dní tvrdě spát. Brzy do něj ale vstoupí sladký pocit soutěžení. Jestliže může meditovat jeho otec nebo matka, proč to nedělá on? Dítě se pak posadí vedle vás a bude meditovat. Nejlepším příkladem je vlastní život otce nebo matky. Život rodiče je ideálem dítěte.

Můžete svým dětem poskytnout nejúčinnější duchovní pomoc jedině tak, že sami povedete božský život — to znamená ve skutcích, ne v kázání. Cokoliv říkáte svému dítěti, aby udělalo, musíte nejprve udělat vy sami. Možná řeknete svým dětem: „Vstaňte v sedm hodin a modlete se a meditujte,“ ale vy budete druhý den ráno spát. Stejně tak můžete svým dětem říct, aby nelhaly, ale vy sami budete lhát. Vše, co uděláte, budete ospravedlňovat: „Ó, touhle fází už jsem prošel, tyhle věci mě neovlivní.“ Musíte si však uvědomit, že vás to ovlivní a ovlivní to také vaše děti.

Když řeknete dětem, aby vstaly a meditovaly, a vy sami uděláte totéž, spontánně dostanou sílu navíc. Ale pokud totéž neuděláte, v tu chvíli polovina jejich síly zmizí. Jejich pozornost je okamžitě odvrácena. Pomyslí si: „Je-li to opravdu dobré, jak je možné, že to moje máma nedělá?“

Vždy se snažte jít svým dětem příkladem. Pokud děti požádáte, aby něco namalovaly, a vy začnete vařit, bude to chyba. V tu chvíli byste neměli vařit — měli byste jít s dětmi malovat. Dokonce i když si děti hrají s míčem a vy možná cítíte, že máte na práci důležité věci, to nejdůležitější, co máte dělat, je dělat dětem společnost. Ve vašem životě nemůže být nic důležitějšího. Pokud si opravdu přejete vidět jejich pokrok, dělejte takové věci, aby byly děti šťastné — ne tím, že budete shovívaví nebo že jim najednou dáte dvacet hraček, ale tak, že pro ně něco uděláte a vypěstujete v nich pocit, že jsou dobré a božské.

Když jste s nimi, říkejte jim: „Bůh tě miluje nejvíc. Jsi jeho vybrané dítě. Celý svět čeká na to, až uděláš něco božského.“ Tohle mám na mysli, když říkám, že máte dělat takové věci, aby byly děti šťastné. Abyste jim dali opravdové štěstí, nechte je pocítit, že je Bůh chce. Není to neupřímné lichocení. Když rodiče dítě chválí a vroucně milují, pak i když chválí vlastnosti, které nejsou v popředí, děti tyto vlastnosti získají.

Když se v Indii narodí slepé dítě, rodiče mu dají jméno „Ten s lotosovýma očima.“ Přirovnávají dítě ke kosmickým bohům. Lidé mohou říct, že je to hloupé, ale tito rodiče dělají správnou věc, když říkají, že se jejich dětem dostalo zvláštní milosti kosmických bohů. Vzývají přítomnost kosmických bohů. A tak když oceňujete, chválíte a milujete své děti, zkuste prosím cítit, že jim pomáháte rozvíjet vlastnosti, o kterých cítíte, že by u nich měly vyjít do popředí — přinášíte do popředí jejich spící vnitřní božskost.

Je vždy dobré inspirovat malé děti. K tomu, abyste je inspirovali, nemusíte namalovat veliký obraz nebo přečíst krásnou báseň. Ne! Řekněte jim jedno pěkné slovo a ony okamžitě získají inspiraci. Oduševněle se na ně usmějte nebo podívejte a ony ve vašem úsměvu okamžitě uvidí něco, co je inspiruje a co rozšíří jejich srdce.

Řeknete-li dítěti, že je hodné, vaše lidská mysl prohlásí, že jste jen zvětšili jeho ego.

Vaše srdce ale bude vědět, že se tím okamžitě rozšířilo srdce dítěte. Jeho srdce je jako poupě, které se potřebuje rozevřít. Z každého vašeho dobrého slova a z každého laskavého gesta bude lístek po lístku rozkvétat růže či lotos v srdci vašeho dítěte. Tímto způsobem můžete děti neustále inspirovat svým vlastním přístupem k božskosti.

Dokážete-li své dítě inspirovat láskou, ono inspiruje láskou někoho dalšího. Od jednoho se dostáváme k mnohým. Pouze tímto způsobem se může svět vyvíjet. Když přijde duchovní Mistr jako Ježíš, je jen jeden, ale inspiruje milióny a milióny. Nemůžeme snít o tom, že přeměníme lidstvo celé najednou. Je to pomalý proces. Ale začneme-li dětmi světa, tvář skutečnosti bude nakonec přeměněna božskou láskou.