Dětské srdce

Dítě žije v srdci, proto vždy cítí, že se o něj matka nebo otec postarají. Neustále cítí, že je tu ochrana, je tu vedení, je tu pomoc. Proto má ve svém životě přirozeně důvěru. Protože je vždy v srdci, cítí, že neexistuje potřeba, kterou by jeho rodiče nedokázali uspokojit. Kdyby žilo v mysli, okamžitě by si pomyslelo: „Ó, tohle můj otec možná nedokáže, moje matka tam možná nebude, aby mi pomohla.“ Potom by se začalo bát, pochybovat a být úzkostlivé. Avšak dítě nežije v mysli. Stejně tak vy, jestliže chcete mít dětského ducha bez ohledu na to, kolik je vám let, musíte cítit, že existuje Někdo s nekonečně větším Světlem Moudrosti, kdo na vás neustále myslí, vede vás a ochraňuje vás, a tato Osoba je Bůh.

Ten, kdo se zajímá více o rozum než o srdce, ten, kdo se zajímá více o vnější úspěch než o vnitřní dosažení, ten, kdo se zajímá více o společnost okolo sebe než o Boha uvnitř sebe, se nikdy nemůže chovat jako dítě. Pravé dítě žije neustále v srdci, zatímco dospělý žije neustále v mysli. V mysli není žádná láska. Skutečnou lásku je možné najít jen v květinovém srdci. Květinové srdce se neustále snaží, aby byli ostatní šťastní. Bůh má květinové srdce dítěte, proto se neustále snaží nás učinit šťastnými. Dětské květinové srdce je božské srdce. Když zůstáváme ve vnějším světě, vidíme děti jako obyčejné lidské bytosti. Ponoříme-li se ale dovnitř, okamžitě vidíme, že děti ztělesňují všechny božské vlastnosti Boha. Tehdy pohlížíme na děti jako na opravdové zázraky — jako na božské nástroje, jako na květiny Boha.

Obzvlášť rodiče se musí na své děti dívat tímto způsobem. Budou-li rodiče cítit, že jejich děti jsou květiny Boha, potom to děti díky nim začnou nejen cítit, ale také do toho vrostou. Jsou to právě rodiče, kdo musí ve svých dětech od samého začátku vidět božskost a dokázat, aby ji v sobě viděly i děti. To je nejvyšší úloha rodičů. Nestačí, aby rodiče děti živili a šatili a posílali je do školy. Ne, rodiče musí převzít zodpovědnost za to, že rozvinou božské vlastnosti svých dětí.

Ke všem dětem se může a musí přistupovat duchovně. Je nekonečně snadnější přistupovat k dětem duchovně než přistupovat k nim jakýmkoliv jiným způsobem. Neboť děti nejsou nic jiného než čerstvé a krásné květiny připravené k tomu, aby byly položeny na oltář Boha Pravdy, Boha Světla a Boha Blaženosti.