Meditace v srdci

Vždy hledajícím říkám, že je lepší meditovat v srdci než v mysli. Mysl je jako Times Square o Silvestru; srdce je jako osamělá jeskyně v Himálajích. Jestliže budete meditovat v mysli, dokážete meditovat snad pět minut a z těchto pěti minut bude vaše meditace mocná možná jedinou minutu. Poté ucítíte v celé hlavě napětí. Nejdříve získáte radost a uspokojení, pak můžete cítit pustou poušť. Když však meditujete v srdci, získáte schopnost ztotožnit se s radostí a uspokojením, které získáte, a ty se potom stanou nastálo vašimi.

Když meditujete v mysli, neztotožňujete se. Snažíte se kamsi vstoupit. Chcete-li vstoupit do něčího domu, abyste dostali to, co ten člověk má, musíte buď vylomit dveře, anebo žádat majitele domu, aby vám dveře otevřel. Budete-li žádat, budete cítit, že jste cizincem, a stejný pocit bude mít i majitel domu. Pomyslí si: „Do mého domu chce vejít nějaký cizinec.“ Použijete-li však srdce, okamžitě vyjdou do popředí kvality srdce — jemnost, sladkost, láska a čistota. Když majitel domu spatří, že jste srdce samo, jeho vlastní srdce se sjednotí s vaším a dovolí vám vejít. Ucítí vaši jednotu s ním a řekne: „Tak dobrá, co chcete z mého domu? Pokud potřebujete mír, vezměte si ho. Pokud potřebujete světlo, vezměte si ho.“

Jestliže meditujete v srdci, meditujete tam, kde se nachází duše. Je pravda, že světlo a vědomí duše prostupují celé tělo, ale existuje zvláštní místo, kde duše přebývá většinu času, a to je v srdci. Chcete-li osvícení, musíte ho dostat od duše, která je uvnitř srdce. Když víte, co chcete a kde to najdete, je rozumné tam jít. Jinak je to jako jít do železářství pro potraviny.

Meditace je jako sestup na dno moře, kde je všechno klidné a tiché. Na hladině moře může být množství vln, ale pod hladinou není moře dotčeno. Ve svých nejhlubších hlubinách je moře veškerým tichem. Když začínáme meditovat, nejprve se snažíme dosáhnout svého vlastního vnitřního bytí — to znamená dna moře. Když potom z vnějšího světa přichází vlny, zůstáváme nedotčeni. Strach, pochybnosti, starosti a veškerá pozemská vřava je odplavena, protože uvnitř nás je pevný mír. Myšlenky se nás nemohou dotknout, protože naše mysl je veškerým mírem, veškerým tichem, veškerou jednotou. Tak jako ryby v moři, skáčou a plavou, ale nezanechávají za sebou žádnou stopu. Když jsme tedy ve své nejvyšší meditaci, cítíme, že jsme mořem a tvorové v moři na nás nemají žádný vliv. Cítíme, že jsme oblohou a žádní ptáci, kteří letí kolem nás, nás nemohou ovlivnit. Naše mysl je oblohou a naše srdce je nekonečným mořem. To je meditace.