Dětský Bůh

(z bengálského originálu přeložil Sri Chinmoy)

Gulu měl čtvrté narozeniny. Seznámil se s abecedou. Guluův otec řekl: „Tak tedy, Gulu, dám tě teď do základní školy ředitele Aghora.“

Gulu byl radostí bez sebe. Bude teď chodit do školy s aktovkou pod paží.

Gulu byl velmi chytrý a měl moc rád příběhy. Často žadonil na babičce, aby mu vyprávěla příběhy. Vyprávěla mu příběh o Prahlad a on jejím slovům naslouchal s údivem a bezvýhradnou vírou. Nemyslel na nic jiného. Gulu řekl: „Jak hrubý byl otec Prahlad, babičko! Jaká muka uvalil na Prahlad! Avšak nikdo nemůže zničit toho, kdo má Boha za svého pomocníka!

Jednoho dne Gulua napadlo, že Boha najde. Protože je Bůh uctíván květinami, musí se schovávat v růžích v zahradě,“ usoudil Gulu. „Jakmile se mi podaří Boha objevit, natolik se s Ním spřátelím, že mě už nebude moci opustit.“

Gulu strávil celý den v zahradě, kde třepal rostlinami, aby tam našel Boha. Nikde se s Ním ale nesetkal. Nakonec se zklamaný vrátil domů.

Zeptal se své matky: „Tak moc hledám Boha. Proč Jej nenacházím, matko?“

„Gulu, Bůh si rád hraje. A tak si s námi hraje na schovávanou. Je výborný hráč. Schovává se tak, že se ani velkým svatým a světcům nedaří Jej najít.“

„Kdo Jej potom může najít, matko?“

„Nikdo Jej nemůže najít, dokud On Sám Sebe neodhalí. Přesto zůstává úplně s každým a ochraňuje všechny, tak jako ochraňoval Prahlad. Skrývá se i ve tvém srdci.“

„V jádru mého srdce! Věř mi, matko, že když Jej hledám v zahradě, zdá se, že v mém srdci někdo odpovídá.“

„Je to tento vnitřní obyvatel, což je Bůh. Uctívej Ho. Nauč se Ho milovat tak, jako miluješ mě. Nachází se nejen ve tvém srdci, ale ve všech srdcích. Nauč se milovat vše, On se ti pak dozajista odhalí.“

Gulua matčina slova uklidnila. Choval naději, že k němu Bůh jednoho dne přijde.

Jednoho dne Gulu s matkou navštívili strýce z matčiny strany. Všichni tři se vraceli domů v předvečer Puja (indická slavnost). Vlak byl přeplněný cestujícími a nebylo tam dost místa. Gulua to nezajímalo. Vykláněl se z okna, aby se mohl dívat do krajiny. Strýc mu říkal: „Nenakláněj se tak. Můžeš vypadnout, Gulu.“

„Jak můžu vypadnout? Držím se dveří.“

Najednou se dveře nějak otevřely.

Gulu se nedokázal udržet a vypadl ven. Lidé v kupé začali křičet hrůzou a bědováním. Guluova matka se v zoufalství chystala vyskočit z vlaku, ale někdo ji zadržel.

Byla noc. Ve tmě nebylo nic vidět. Vlak se řítil největší rychlostí. V rozrušení nikoho nenapadlo zatáhnout za brzdu, aby vlak zastavil. Polekaní cestující ve vedlejším kupé, zburcovaní zmateným hlukem, zatáhli za brzdu. Vlak se okamžitě zastavil.

Začal couvat nazpátek. Nikdo nedoufal, že uvidí Gulua naživu. Když ujeli určitou vzdálenost, na mostě se začala rýsovat postava. Guluova matka vykřikla: „Podívejte, tam je můj Gulu!“

Vlak zastavil. Guluova matka pospíchala ke Guluovi a vzala ho do náruče. „Stalo se ti něco, Gulu?“ volala.

„Jak by se mi mohlo něco stát, matko? V okamžiku, kdy jsem vypadl, strýc vyskočil a vzal mě do náruče.“

Matka řekla překvapeným hlasem: „Tvůj strýc neskočil dolů. Zůstal uvnitř.“

„Nelži, mami! Celou tu dobu mě strýc držel na klíně. Jak jste se všichni přibližovali, postavil mě na zem a odešel tamtou cestou. Můžete se po něm jít podívat.

Celým matčiným tělem proběhlo rozechvění. Řekla: „Gulu, Bůh tě zachránil v podobě tvého strýce.“ Při matčiných slovech byl Gulu údivem bez sebe.

Bůh k tobě určitě přijde, když jsi v opravdových potížích, pokud se k Němu modlíš každý den. Budeš-li se k Bohu modlit každý den, spatříš Boží nejkrásnější Podobu. Až uvidíš Boha tváří v tvář, budeš překvapený, protože Bůh je nekonečně krásnější, než si dovedeš představit.

Aby ses modlil k Bohu, nemusíš rodiče o nic prosit. Aby sis koupil košili nebo boty nebo něco jiného, potřebuješ peníze. Ale k tomu, abys viděl Boha, peníze nepotřebuješ. Potřebuješ jen modlitbu. Modlit se je tak snadné. Je to jako napít se vody. Prostě se modli a získáš Jej. Jakmile Jej získáš, získáš vše, co potřebuješ.