Mír v hladu po Bohu

Pokud chce mít člověk božsky naplněný život, život vnitřního a vnějšího míru, pak musí mít aspiraci, neustálou aspiraci. Z neustálé aspirace získá realizaci. A když získá realizaci, získá slib nejvyššího božského naplnění a míru. Jakmile vnitřní stoupající plamen aspirace získá příležitost dosáhnout nejvyššího, vnitřní mír začne nanejvýš přesvědčivě a mocně působit. V tu chvíli je hledající neoddělitelně spojen s mírem. Celé jeho bytí je uvnitř i navenek zaplaveno mírem. Ale aby člověk dosáhl takového míru, potřebuje neustálou aspiraci.

Jsou hledající pokročilejší a méně pokročilí. Jsou hledající, kteří myslí na Boha dvacet čtyři hodin denně, zatímco jiní mají o Bohu jen neurčitou představu. Pokud však chceme dosáhnout nekonečného, věčného míru, pak musíme z Boha učinit ve svém každodenním životě živoucí skutečnost. Musíme cítit, že Bůh je nejdůležitější. Když každý den nejíme, naše tělo hladoví. Podobně musíme cítit, že pokud se každý den nemodlíme a nemeditujeme, pak naše duchovní tělo hladoví. Onemocníme. Pokud se ve vnitřním životě nemodlíme a ­nemeditujeme, zjistíme, že je velmi složité ukáznit vnější život. Pak přirozeně nebudeme schopni cítit vnitřní mír. Jedině díky aspiraci můžeme dosáhnout trvalého vnitřního míru.