Lidský vzestup a božské sestoupení

Božské projevení a naše lidská aspirace musí jít společně. Jsou jako dvě oči. Pokud jedno oko vidí a druhé vidí špatně, jsme napůl slepí. Musíme používat obě oči, aspiraci i projevení. Obě jsou stejně důležité — jako den a noc, jedno musí být následováno druhým. V tento okamžik potřebujeme aspiraci, v jiný okamžik projevení. Na druhou stranu samotná pravá aspirace je projevením a skutečné projevení je aspirací. Jsou jedním a jsou nerozluční.

Aspiraci a projevení můžeme spojit dvěma způsoby. Když se modlíme a meditujeme, musíme cítit, že projevujeme. A když nezištně sloužíme, musíme cítit, že je to současně i skutečná meditace. To je naprostá pravda.

Každý rok můžeme zvyšovat svou aspiraci a dosáhnout něčeho velmi významného, co nabídneme Nohám Nejvyššího. Neopakujme následující rok chyby, kterých jsme se dopustili letos. Opakujme a znásobujme dobré, božské věci, které jsme udělali. Je nespočet dobrých věcí, které pro Nejvyššího můžeme dělat. Tyto dobré věci vyjdou automaticky do popředí, budeme-li skutečně upřímní ve své aspiraci a v pláči po projevení božského. Každý měsíc, každý den, každá minuta jsou velmi důležité. Je na nás, jestli užíváme svůj čas božským způsobem, nebo nebožským způsobem. Pokud nepoužíváme čas moudře, pokud jen čekáme, co se v našem životě, v životě jiných nebo v Božím stvoření stane, pak je pouhé zvědavé pozorování stejné jako dělání něčeho nebožského. Nejlepší proto je, abychom dělali stále jen božskou věc, pomocí aspirace a projevení. Když jdeme vzhůru, šíříme světlo. Co jiného už je projevením než toto? A když zasvěceně sloužíme, ihned nás jako magnet něco shůry táhne k sobě: je to naše stoupající aspirace. Toto je důkaz, že projevení a aspirace musí jít společně — jsou neoddělitelně jedním.