Část III — Sudhas a Dilip: Mystický přítel versus psychický přítel

1.

Subhas je gongem síly.
Dilip je písní krásy.



Dilip byl zpěvákem Zdroje.
Subhas byl pochodujícím po správné cestě.
Pravda, dva různé přístupy
k Nejzazší Skutečnosti.
Nicméně,
jezdili na lodi svého života sem a tam
s láskou a sebedáváním
mezi vzájemnými
břehy obdivu mysli
a břehy náklonnosti srdce.

Subhas řekl Dilipovi:
„Dilipe, připoj se ihned ke mně!“
Dilip řekl Subhasovi:
„Subhasi, připoj se ke mně moudře!“

Bůh, Autor všeho Dobrého, jim řekl:
„Moji synové, oba byste měli zůstat
tam, kde jste.
Chci, aby mě Subhas naplnil
svým vlastním nenapodobitelným způsobem.
Po opuštění země,
v Nebi, bude jeden pochodovat se Mnou
a pro Mě,
zatímco ten druhý bude zpívat se Mnou
a pro Mě.“

Z nejvnitřnějších zákoutí srdce
důvěřuje Subhas Dilipovi:
Často jsem ve víru politiky.
Jednám s mnoha přáteli. Většina z nich
je docela často dokonalým cizincem pravdy.
Přinejmenším v tobě — v tvé duši, v tvém srdci,
v tvém životě — jsem nalezl
nepřetržitě spolehlivého přítele.
Dilipe, jak mohu kdy zapomenout
na spontánní velkorysost tvého srdce?
Dal jsi mi devadesát liber,
když jsem zoufale potřeboval peníze.
V nouzi poznáš přítele!“

Dva přátelé zaplaveni láskou,
dva přátelé s odstraněným zmatením mysli,
dva přátelé — hledající Pravdy,
dva opravdoví přátelé věřící v Boha,
dva přátelé fontány útěchy,
dva Přátelé nabízející srdce a osvěcující život.

Subhas — hledající Pravdy
nebo Subhas — milující Pravdu
zůstává buď neobjeven,
nebo pohřben v zapomnění.

Dilip je zoufalý vyzyvatel.
Se svou vnitřní mocí
vynesl na povrch
nejdražší dech hladu po Boha svého přítele.

Dilip chtěl, aby Subhas přijal duchovní život
v nejčistším slova smyslu,
protože Dilip v Subhasovi vždy viděl
Hledajícího Boha par excellence
a mystika vrcholných výšin.
Dilip byl celý nedočkavý, aby se Subhas
setkal se Sri Aurobindem.

Byl to Dilipův sen, aby jeho nejdražší přítel Subhas jednoho dne přijal Jógu a šel ke Zdroji, Cíli Nejzazšímu. Chtěl, aby se Subhas od Absolutního Nejvyššího naučil, jak vykonat zemí spoutané myšlenky a Nebesky svobodné ideály.

Subhas cítil, že svoboda Matky Indie by měla být jeho cílem na prvním místě. Schvaloval Dilipův názor, že nejvyšším Cílem je realizace Boha. Ale prozatím nebyl ani připraven, ani ochoten mít tento vznešený Cíl za svůj vlastní, zcela vlastní. Věřil, že až udeří Hodina Boha, Hodina sama vykoná, co bude potřeba. Subhas chtěl vylézt na strom života postupně, krok za krokem, dávat zaslouženou pozornost každému úspěšnému vrcholu.

Dilip byl neoblomný. Nechtěl, aby spalující hlad po Bohu v nejvnitřnějších zákoutích srdce jeho nejdražšího přítele zůstal úplně, ne-li šokujícím způsobem nečinný. Proto se opakovaně a oduševněle pokoušel vynést na povrch ryzí pláče hladu po Bohu svého přítele. Ne, nikdy ne vychytrale, ale se sebedáváním.

Na oplátku Subhas nabízel Dilipovi své srdce vděčnosti. Je cosi, co je zároveň zajímavé a osvěcující: kdykoliv obdržel požehnání, zájem a dobrou vůli, a to i nepřímo, od Sri Aurobinda, Subhas-srdce vykvetl do obdivu upřímnosti.

(Tato kapitola je výňatkem z knihy, kterou jsem napsal v roce 1997 při příležitosti stých narozenin Netajiho Subhase Chandra Bose. Je nazvaná Mother, Your 50th Independence — Anniversary! I am Come. Ever in Your Eternity´s Cries and Your Infinity´s Smiles, Subhas.)