Opuštění duchovní cesty

Věříte-li v reinkarnaci, budete cítit, že toto není ani náš první život a nemůže to být ani náš poslední život. V tomto případě musíte vědět, že jsme svoji cestu začali dávno, velmi dávno. Někteří lidé, co k nám přišli, neměli žádný problém přijmout naši cestu. S upřímností jejich vnitřní bytosti cítili, že ve mně našli svého učitele. Jsou ale i tací, kteří byli u mnoha duchovních učitelů, ale neuspokojilo je to. S těmito učiteli cvičili duchovnost, meditaci a vnitřní disciplínu, ale zjistili, že tito učitelé pro ně nebyli určeni. Také je mnoho těch, kteří sem přišli na krátkou chvíli a cítili, že nejsem jejich učitel, a tak se vrátili hledat jiného učitele. Přirozeně dříve nebo později najdou svého vlastního Mistra.

Z pohledu duchovnosti není v tomto životě nic ztraceno. Vaše vnitřní dosažení zůstane navždy uvnitř vás. Může být ale zahaleno nevědomostí. Například jste mnoho let meditovali. Potom kvůli nějakým vnitřním problémům nebo nějakým zřejmým nevyhnutelným okolnostem jste se vzdali své meditace a duchovních cvičení. To, co jste získali ze své meditace, nebude ztraceno. Je to ale jako zatmění slunce; po určitou dobu je tma. Pak přijde čas, kdy budete mít vnitřní potřebu cítit Pravdu a vrůst do Pravdy. Znovu ucítíte potřebu jít k duchovnímu Mistrovi, aby urychlil váš duchovní pokrok.

V Bhagavadgítě, které říkáme indická Bible, dal Sri Krišnovi jeho nejdražší žák Arjuna důležitou otázku: „Co se stane těm, kteří přijali duchovní život, ale odešli z cesty a vzdali se zcela duchovního života? Co se jim stane v jejich další inkarnaci?“

Odpověď je, že začnou znovu z místa, ze kterého odešli. Tak ti, kdo cvičili meditaci několik let a potom opustili z nějakého důvodu duchovní život, jednoho dne začnou znovu. Jejich aspirace ale byla zahalena nevědomostí, nejasností a dalšími věcmi. Pokud by zůstali na cestě, dokonce i kdyby postupovali pomalu, nevadilo by to. Pomalý a vyrovnaný nakonec zvítězí v závodě. Když ale odešel, je okamžitě polapen silami nevědomosti. Nakonec sice dokončí svoji cestu a dosáhnou Cíle, ale bude to trvat velmi, velmi dlouho.

My všichni tady jsme hledající. Všichni dosáhneme Cíle. Zcela to ale závisí na naší aspiraci. Ti, kdo mají vnitřní moudrost, nikdy nepromarní ani vteřinu. Cítí, že čas je velmi vzácný, čas je zlatý. Tento stejný čas už znovu nepřijde. Život hledajícího je smysluplný a plodný jen tehdy, když použije každý okamžik pro božský účel, pro duchovní účel. Nepoužívá-li hledající svůj čas pro božský účel, jedna cesta jeho života není lepší než cesta ateisty. Ateista nevěří v Boha, to je pravda. Ale hledající, který věří v Boha, ale nemá na Boha žádný čas, je prakticky na stejné lodi. Když je čas na meditaci a on nemedituje, není o mnoho lepší než ateista.