Když je někdo nemocen a z lékařského hlediska pro něj již není naděje, je dobré mu říci, že umírá, a pomoci mu připravit se na odchod?

Sri Chinmoy: To je velmi složitá otázka; každý případ se musí zvažovat samostatně. Většina lidí chce žít; nechtějí zemřít, protože nevědí, co je to smrt. Myslí si, že smrt je tyran, který je bude mučit všemi možnými způsoby, a nakonec je zničí. Má-li člověk, jehož karma je uzavřena a u nějž si Nejvyšší přeje, aby opustil tělo, nějaký vitální hlad a nějaké nesplněné touhy — přestože jeho duše tyto touhy nemá — tehdy chce zůstat na zemi. Nechce poslechnout Vůli Nejvyššího. Co dělat s člověkem, který je na takové úrovni? Když mu řeknete, že si Bůh již nepřeje, aby byl dále na zemi, že už v tomto těle dosáhl všech nezbytných zkušeností, nepochopí vás. Řekne: „Bůh nechce, abych opustil tělo, to ty chceš, abych zemřel.“ Bude si myslet, že jste krutí a nemilosrdní. Takže pokud víte, že je to Vůle Nejvyššího, aby opustil svět, je nejlepší tiše promluvit k duši toho člověka a pokusit se jej inspirovat, aby se řídil Boží Vůlí.

Je-li to však velmi duchovní člověk a upřímný hledající, potom on sám řekne svým příbuzným a blízkým: „Modlete se k Bohu, aby si mě odvedl. Moje hra na zemi skončila. Čtěte mi duchovní knihy — Písma, Bibli, Gítu. Chci slyšet pouze božské věci, duchovní věci, které mi pomohou vydat se na mou cestu.“ V Indii je mnoho, mnoho lidí, kteří jakmile cítí, že jejich dny jsou sečteny, říkají: „Čím dříve si mě Nejvyšší vezme, tím lépe.“ Když umírala moje matka, četla během svých posledních dní neustále Gítu s jedinou myšlenkou: „Nyní odcházím k Věčnému Otci. Musím se na to připravit.“ Takový pacient získává poznáním a uposlechnutím Vůle Nejvyššího největší radost.