Pomíjivý život²⁰

Pomíjivý život je všechno, co máme. Proč se tedy vychloubáme, proč nepřiměřeně zveličujeme své pozemské, smrtelné a křehké úspěchy? Když se objeví smrt, tělo nás opustí bez ohledu na to, jak je silné, vitálno nás opustí bez ohledu na to, jak je dychtivé, mysl nás opustí bez ohledu na to, jak je bystrá, srdce nás opustí bez ohledu na to, jak je laskavé a čisté.

Pomíjivý život je všechno, co máme. Proč tedy nasloucháme příkazům fyzického světa, světa pokušení? Proč? Proč? Proč nenasloucháme příkazům všeosvěcující a všenaplňující duše? Proč? Proč? Proč stolujeme každou noc, celou noc, s mořem nevědomosti? Proč? Proč? Proč se bavíme každý den, celý den, s drakem temnoty? Proč? Proč? Proč nemilujeme Boha alespoň podmíněně, jestliže je pro nás nemožné milovat Jej nepodmíněně? Proč? Proč?

Pomíjivý život je všechno, co máme. Proč netěšíme Boha částečně, jestliže není v našich silách těšit Jej úplně a bezvýhradně? Proč? Proč? Copak nemůžeme říci Bohu jednou provždy, že přestože jsme dali všechny své předchozí životy, a dokonce i předchozí vteřinu noci nevědomosti, od této chvíle dáme tento pomíjivý život Jemu jedinému? Copak nemůžeme dát Bohu úplnou pravomoc k tomu, aby nás vedl, tvaroval a formoval svým vlastním Způsobem? Protože jsme selhali v rukou nevědomosti, nemůžeme dát příležitost Bohu, aby řídil náš život? Když i Bůh selže, pak uvidíme, co my sami zmůžeme se svým životem. Není však od nás správné dát Bohu alespoň příležitost, stejně jako jsme nespočetněkrát dali příležitost noci nevědomosti? Copak nemůžeme tuto svou krátkou inkarnaci nabídnout Bohu a jedině Bohu? Když nabídneme svůj život Bohu, pak náš pozemský život může být krátký na roky, ale naše Nebeská dosažení přetrvají navěky.

Bůh nám říká: „Mé děti, slíbil jsem vám, že vás nezneužiji, že vás nesvedu na scestí. Dokážu vám, že z vás mohu vytvořit nové osobnosti, nové skutečnosti a nové Božskosti. Jenom Mi dejte příležitost, tak jako jste zas a znovu dávaly příležitosti nevědomosti. Jen pro tento krátký, pomíjivý život Mi dejte příležitost a poznejte, co pro vás mohu udělat, protože to, co jsem pro vás už udělal, poznat nedokážete.

Mé děti, dejte Mi příležitost a poznejte, co pro vás mohu v tomto vašem pomíjivém životě udělat. Jestliže chcete poznat Mou Božskost svým srdcem odevzdání a svou duší jednoty, pak tento pomíjivý život může být rozvinut a rozšířen. Pomíjivý život nemusí a nemůže být posledním slovem v pozemské aréně. Jedině život bez konce, život bez zrození a bez smrti může naplnit člověka, budoucího Boha.“