Zkoušení1

„Můj Milovaný Pane Nejvyšší, řekni mi jen jednu věc, abys uspokojil mou zvědavost. Říkáš, že se mě nesnažíš zkoušet, ale mně se zdá, že někdy se o to snažíš. Je můj pocit správný? Snažíš se mě zkoušet?“

„Mé dítě, upřímně řečeno, nezkouším tě. Zkoušení není způsobem, jak někoho učit. Zkoušení jenom vyvolává ve studentovi strach, nepatřičný strach, bez ohledu na to, jak vynikající student je. Student se bojí, že propadne, bude zahanben a svět se na něj pak bude dívat svrchu.

To, co ty považuješ za Mé zkoušení, Já nazývám svou hrou osvícení. Nezkouším tě, abych tě nechal uspět, nebo propadnout. Jen s tebou chci hrát hru osvícení, abys nepodceňoval ani nepřeceňoval své schopnosti. Když své schopnosti podceňuješ, nevědomě opatruješ falešnou skromnost, a když své schopnosti přeceňuješ, přátelíš se s nevědomostí přehnaného zklamání. Podceňovat i přeceňovat své schopnosti je stejně špatné.

Když ve svém životě aspirace a zasvěcení hraješ hru osvícení, musíš cítit, že je nezbytné vynést do popředí tvůj vnitřní pláč a stejně tak i tvou letargii nevědomosti. Musíš odevzdat nejenom božskou část své existence, ale také tu nebožskou.

To, co tedy vnímáš jako Mé zkoušení, není zkoušením v pravém slova smyslu. Je to nabídka pro tvé sebezdokonalení. Ve tvém současném stavu vědomí tvá mysl chytře nahromadila ve vědomí tvého těla a vitálna nevědomost i světlo, faleš i pravdu. Přeji si, abys Mi nabídl všechno, co máš, a všechno, čím jsi. Musíš se cele nabídnout. Skrze proces očišťování a sebenabízení všeho, co máš, ode Mne získáš osvícení. To, co musíš nabídnout, je tvé srdce krásy. Je to krása tvé vlastní vnitřní i vnější existence, co nabízíš. Musíš Mi nabídnout jak nižší krásu, kterou nazýváš nevědomostí, tak i vyšší krásu a Já ti na oplátku nabídnu sebeosvícení.

To je hra, kterou s tebou hraji. Je to naše hra osvícení a nikdy, nikdy, nikdy to není zkoušení — zdaleka ne! Je to společné osvícení.“


  1. EA 51. 17. července 1977, 8:40 — Jamaica High School Track, Jamaica (New York)