Prázdné chvíle⁴

Říkáš, že tě trápí prázdné chvíle. Víš proč? Ne proto, že nemáš co dělat. Ne proto, že nemáš o čem mluvit. Ne proto, že nemáš co číst nebo psát. Ne proto, že ve tvém světě chybí přátelé. Ne proto, že nedokážeš světu důvěřovat. Ne proto, že nemůžeš v tomto rozsáhlém stvoření Boha nikoho považovat za svého vlastního. Ne proto. Důvodem, proč tě trápí prázdné chvíle, je to, že si nehraješ v zahradě svého srdce s dítětem svého srdce — s duší.

Budeš-li si láskyplně, radostně, oddaně a bezvýhradně hrát se dítětem své duše, pak tě nikdy, nikdy nebudou trápit prázdné chvíle bez ohledu na to, co ti svět dává, bez ohledu na to, co ti svět dělá, bez ohledu na to, co ty děláš nebo co budeš dělat pro tento náš svět.

Prázdné chvíle tě budou napadat, dokud nebudeš dělat tu správnou věc, tu jedinou věc, kterou je radost z tvé neustálé hry jednoty s dítětem tvého srdce — s duší. Také si musíš uvědomit nejvyšší skutečnost, že nepatrný oduševnělý úsměv tvé duše je zachráncem, osvoboditelem a naplnitelem tvého života. Dokážeš-li zachytit duši, jak se usmívá, nutně musíš udělat pokrok ve svém vnitřním životě a dozajista musíš mít úspěch ve svém vnějším životě. A usmíváš-li se zároveň s duší, stáváš se tím, čím ve vnitřním světě věčně jsi: vlastním Úsměvem Uspokojení Boha. Ne prázdné chvíle, ale naplněný a naplňující úsměv je jediným smyslem tvé existence skutečnosti zde na zemi.