Nikdy není příliš pozdě1

Nikdy není příliš pozdě, abych se stal dobrým nástrojem Boha.

Nikdy není příliš pozdě, abych se brzy ráno modlil k Bohu a meditoval na Boha.

Nikdy není příliš pozdě, abych sloužil svému Milovanému Nejvyššímu uvnitř svých bratrů a sester — uvnitř lidstva.

Nikdy není příliš pozdě, abych miloval své bratry a sestry — lidstvo — uvnitř svého Milovaného Nejvyššího.

Nikdy není příliš pozdě, abych řekl svému sladkému Pánu, že jsem pouze pro Něj. Abych Jej spatřil tváří v tvář, abych Jej miloval, Jemu sloužil a Jej naplnil — proto jsem spatřil světlo dne.

Nikdy není příliš pozdě, abych se naučil, čím skutečně jsem ve vnitřním světě, a abych se odnaučil, čím skutečně nejsem ve vnějším světě.

A nakonec, nikdy není příliš pozdě nejenom na to, abych svým srdcem rozmlouval se srdcem svého Vnitřního kormidelníka, ale také na to, abych vrostl do Jeho obrazu. Vím, že můj Pán Nejvyšší mnou bude zcela potěšen pouze tehdy, až budu jako On, druhý Bůh, protože chce, abych byl Jeho druhem, ne Jeho otrokem.

Ano, je jedna věc, na kterou je příliš pozdě, a já jsem svému Milovanému Nejvyššímu nekonečně vděčný, že je tomu tak. A co je tou věcí? Je jí můj život touhy. Je pro mne už příliš pozdě na to, abych se vracel ke svému životu touhy. A něco víc je také pravda: už nikdy nebudu schopen vrátit se do zvířecího království, nikdy!


  1. EA 82. 20. července 1977, 6:15 — Jamaica High School Track, Jamaica (New York)