Nikdy nedávej vnější slib¹⁴

Můj bratr Chitta mi říkával: „Nikdy, nikdy nedávej vnější slib. Slibuj jen vnitřně sám, co chceš dělat ve svém životě a s životy druhých. V okamžiku, kdy navenek sdělíš světu, co budeš dělat, nebo co očekáváš, že ostatní udělají pro tebe, pro ostatní nebo pro sebe, nepřátelské síly na tebe vždy přímo zaútočí. Pak se do tebe pokusí vstoupit další nebožské síly: lidská žárlivost, lidská nejistota, lidské pochyby a mnoho špatných sil.

Když je tvůj slib učiněn ve vnitřním světě, nebožské síly zůstávají nečinné. Myslí si, že je to jen zbožné přání. Když k sobě mluvíš v duchu, myslí si, že to není skutečný slib. Ale když otevřeš svá ústa, aby tě slyšela veřejnost, aby tě slyšelo lidstvo, pak jsi odhalen. V každém okamžiku musí vyjít do popředí tvá vnitřní vůle splnit svůj slib; jinak, pokud nejsi schopen svůj slib splnit, budeš napadán sebepochybnostmi a sebeposměchem. Svět tě nesmí zesměšňovat. Ty sám, tvá vlastní upřímnost, se ti bude posmívat. Takže je lepší, abys udržoval svůj slib uvnitř svého srdce: neposlat ho ani k tvému jazyku, ani ho neudržovat dokonce na špičce svého jazyka.“

V tomto svého bratra neposlouchám; nedělám správnou věc. Celou dobu dávám vnější sliby: budu psát tolik písní, budu malovat tak mnoho obrázků, budu dělat to a to. Ale v mém případě jsem rozmazlené dítě v rodině. Dělám přesný opak toho, co po mně chtějí. Proto platím se svými žáky velmi pěknou pokutu. A já nejsem jen rozmazlené dítě v naší rodině, nejen že zneužívám náklonnost a lásku své rodiny, ale také zneužívám Lásku, Náklonnost, Požehnání a Soucit svého Milovaného Nejvyššího každý den, každou hodinu, každou minutu, každou sekundu. Vždycky jsem měl pocit, že když něco vyjde z mých úst, pak tam bude On, kdo bude držet můj slib, stát za mým slibem. To je moje vnitřní přesvědčení. Vím, že jsem nebyl ničím, nejsem nic, zůstanu ničím v očích lidstva. Ale v Očích mého Otce, v Srdci mého Otce jsem vším, protože Ho miluji, potřebuji jen Jeho, jen Jeho, jen Jeho.