Bůh mohl učinit člověka dokonalého od začátku. Jaký měl důvod k tomu, že nás postavil před všechny problémy, kterými procházíme, než dosáhneme dokonalosti? 1

Dobře. Bůh mohl začít své stvoření s dokonalostí. Ale naštěstí nebo naneštěstí, takový nebyl Jeho záměr. To, co Bůh chtěl, bylo jít přes nevědomost k Poznání, přes omezení k Úplnosti, přes smrt k Nesmrtelnosti.

Ve vnějším světě vidíme omezení, nedokonalost, pochybnost, strach a smrt. Ve vnitřním světě ale vidíme Světlo, Mír, Blaženost a Dokonalost. Když žijeme v Božím Vědomí, neexistuje nedokonalost. Vše je dokonalostí.

Bůh je božský Hráč. Hraje svou božskou Hru a zná konečný Cíl. V každém okamžiku se v nás a naším prostřednictvím odhaluje i přesto, že mezi sebou a Bohem vidíme, ba dokonce vytváříme velikou propast. Navíc cítíme, že Bůh je v Nebi a my jsme na zemi. Utrpení, problémy, zklamání a zoufalství, kterými ve fyzickém světě procházíme, nejsou nic než zkušenosti na naší cestě k nejzazšímu Cíli. Koneckonců, kdo má všechny tyto zkušenosti? Je to Bůh a jedině Bůh. Když se vědomě ztotožníme s Božím Vědomím, pozorujeme, že nedokonalost neexistuje, neboť Bůh je dokonalou Dokonalostí. Pokud ale nežijeme v božském vědomí, pokud cítíme, že jsme to my, kdo činí, přirozeně budeme svázáni s nedokonalostí vnějšího světa. K čemu ve skutečnosti dochází, je sebeodhalení Boha v Jeho projeveném stvoření. Hledající Nejvyššího, který žije v Nejvyšším, který je jedním s Vědomím Nejvyššího, vidí a cítí, že jeho vědomí, jeho život — jak vnitřní, tak vnější — jsou obrazem Boží vždy přesahující Dokonalosti rostoucí do dokonalé Dokonalosti.


  1. ECH 14. 1. října 1967