Sarah Casanova: Někteří lidé jsou rozrušeni problémy, které je obklopují, a myslí si, že mohou najít únik v sebevraždě. Myslíte si, že to jsou dveře, které můžeme otevřít, kdykoliv se nám zachce, abychom unikli před zodpovědností a utrpením?

Sri Chinmoy: V posledních několika letech jsem slyšel od mnoha lidí tuto jejich představu o sebevraždě. Sebevražda rozhodně únikem není. Není únikem, nemůže být únikem. Můžeme uniknout z této místnosti, ale budeme chyceni v jiné. Myslíme si, že když se zabijeme, budeme moci uniknout z tohoto světa.

Toto není bohužel jediný svět. Existují také jiné světy. V tomto světě si mohu vzít život, ale v jiném světě budu muset ve své existenci pokračovat. Budu chycen. Boží Vědomí prostupuje vším a On mě, zloděje, dokáže chytit.

Vraťme se k vaší otázce — sebevražda nemůže být nikdy únik. Proč lidé páchají sebevraždu? Páchají sebevraždu, protože cítí, že jsou velmi nešťastní a ostatní je nechápou. Mají pocit, že spácháním sebevraždy budou osvobozeni od nesčetných závazků, vnitřního zmatku a bolesti. Anebo cítí, že budou kvůli svým mnoha špatným skutkům nemilosrdně potrestáni, a raději si vezmou život jako první. Potřebují utéci. Avšak kdo utíká? Ne božský hrdina. Hrdina bojuje, zloděj utíká. Zbabělec utíká. Ale ne ten, kdo je na správné cestě. Jsem-li na správné cestě, nebudu se pokoušet utéci. Ten, kdo chce spáchat sebevraždu, je zbabělec. Nedokáže se postavit světu čelem.

Ze všeho nejdříve se musíte světu postavit tváří v tvář, žít ve světě, abyste si na zemi upevnili své božské vlastnosti. Jestli svět nepřijmeme, čemu budeme čelit? Když hledíme světu do tváře a se světem je něco v nepořádku, můžeme se pokusit to napravit. Takže ti, kteří páchají sebevraždu, se dopouští té nejhorší možné chyby. Popravdě řečeno ani v tomto světě, ani v žádném jiném světě pro ně není úniku. Zabijí nejen sebe, ale zabijí také bohaté možnosti svých budoucích inkarnací.