Mohl byste nám říci, má-li aspirant nějakou povinnost vůči společnosti, a pokud ano, tak jakou, a jaký by měl mít vztah k celé společnosti? Měl by se stáhnout, nebo by měl přispívat, a pokud ano, jaký by měl být jeho příspěvek?

Sri Chinmoy: Na stejnou otázku se mě nedávno zeptali studenti Inter-American University v Portoriku, a rád vám na ni znovu odpovím. Bývá to různé. Nejprve musíme znát úroveň aspiranta. Pokud aspirant cítí, že vnitřní život, duchovní život, má prvořadou důležitost, že se bez něj neobejde, pak musí většinu svého času věnovat vnitřnímu životu, duchovnímu životu, realizaci Boha. Jeho vnitřní bytost mu řekne, do jaké míry může přispívat do společnosti. Jestliže se však aspirant teprve učí abecedu duchovního života, pak bych si přál, aby přijal společnost jako cosi ve svém životě důležitého, potřebného a významného, jako něco, co je zapotřebí přijmout spolu s vnitřním životem.

Na druhou stranu bych rád řekl, že pokud je opravdovým aspirantem, musí vejít hluboko dovnitř, aby zjistil, jak pomoci společnosti. Pomáhat společnosti je úžasná věc. Být filantropem je skvělé, a půjde-li tento filantrop hluboko dovnitř a dostane od vnitřní bytosti, od Boha, přímé poselství, jedině tehdy bude jeho pomoc společnosti smysluplná. Jinak bude jeho takzvaná pomoc nebo příspěvek společnosti činem sebezvětšení, nasycením jeho ega.

Musíme vědět, kde se daný aspirující jedinec nachází. Aby člověk realizoval Boha, nemusí nadobro opustit společnost. Jestliže společnost — v širším smyslu lidstvo — opustí, jak potom zde na zemi vytvoří a projeví Božskost?

Člověk však musí být ve svém duchovním hledání moudrý. Musí vědět, že na prvním místě je Bůh, a pak je lidstvo. Půjde-li nejprve za lidstvem a bude mu sloužit podle svých omezených schopností nebo proto, aby nasytil své ego, potom tím Boha ve společnosti nebo v lidstvu nenaplňuje. Aby tedy člověk sloužil lidstvu správně, božsky, musí jít nejprve k Božskosti a odtud přistoupit k lidstvu. Tehdy bude pomoc nejprospěšnější.