Poznej sám sebe

Átmanam viddhi — „Poznej sám sebe“.

Každý člověk musí poznat sám sebe. Musí se poznat jako nekonečné, věčné a nesmrtelné Vědomí. Pojem Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti je nám naprosto cizí. Proč? Důvod je zcela prostý. Žijeme spíše v těle než v duši. Tělo je pro nás vším, za ním nic není a nemůže nic být. Existenci duše považujeme za pouhou představu. Ale já vás ujišťuji, že duše není neskutečná. Je životem a zároveň odhalením Vesmírné Skutečnosti. Většina z nás žije v těle, v pozemském fyzickém vědomí. Naším učitelem je temnota, naším profesorem je nevědomost. Avšak pokud budeme žít v duši, uvidíme, že naším učitelem bude vize a naším profesorem bude osvícení.

„Život je úsilí“ — to říká tělo. „Život je požehnání“ — to říká duše. Lidské v člověku nechce jít dále, než je morálka, společnost a lidstvo. Božské v člověku sestupuje z Božskosti do lidstva, z jednoty do rozmanitosti.

Átmanam viddhi — „Poznej sám sebe“. Zřeci upanišad tuto transcendentální Pravdu nejen odhalili, ale také nabídli trpícímu, plačícímu a bojujícímu lidstvu. Aby se člověk poznal, nejprve musí objevit sám sebe. Co je to sebeobjevení? Sebeobjevení je realizace Boha.

Bez jógy nemůže být žádné sebeobjevení. Jóga není náboženství. Jóga je Univerzální Pravda. Je to stará pravda Indie. Je to nejdůležitější zážitek života. Pravá jóga a život patří k sobě. Nemůžete je oddělit. Pokud se je pokusíte oddělit, nepodaří se vám to. Jóga a život jsou tak neoddělitelné jako Stvořitel a stvoření.

Je jóga jiným jménem pro krutou askezi? Určitě ne. Je jóga jiným jménem pro sebedisciplínu? Rozhodně ano. Vyžaduje jóga odmítnutí světa a vyhladovění smyslů? Ne, nikdy. Vyžaduje jóga přijetí světa a ovládnutí smyslů? Ano, obrovské ano. Je jóga pro každého? Ano i ne.

Ano, protože každá lidská duše přišla od Boha a vnitřně usiluje o to, aby se k Němu vrátila. Ne, protože někteří lidé na svém současném stupni vývoje cítí, že mohou žít bez Boha.

Mohou dát vědomosti a úvahy člověku seberealizaci? Ne. Pouhá knižní znalost končí sebeklamem. Proč? Protože člověk znalosti cítí, že dosáhl nesmírné moudrosti. Bohužel neví, že skutečná nesmírná moudrost může přijít jen s realizací Boha. Pouhé mentální zdůvodňování končí sebezklamáním.

Může dát zasvěcení a aspirace člověku seberealizaci? Ano. Zasvěcení člověka je květina jeho srdce, kterou nabízí k Nohám Boha. Aspirace člověka je plod jeho duše, který pokládá do Klína Boha.

Pro seberealizaci potřebuje člověk svobodu. Bůh mu dává svobodu. Co je to svoboda? Svoboda je síla oběti Boha a síla zázraku člověka. Šrí Rámakrišna, velký indický duchovní Mistr, jednou řekl: „Chudákovi, který neustále říká: ‚Jsem spoutaný, jsem spoutaný,‘ se daří být jen spoutaným. Ten, kdo ve dne v noci říká: ‚Jsem hříšník, jsem hříšník,‘ se doopravdy stává hříšníkem. Člověk musí mít hořící víru v Boha, tak aby mohl říci: ‚Opakoval jsem Boží jméno, jak se mě tedy hřích může držet? Jak mohu být ještě hříšníkem?‘“

Musíme mít pozitivní myšlenky, pozitivní představy, pozitivní ideály. Jen tehdy nám náš Cíl nezůstane vzdálený. Každý člověk musí cítit: „Jsem u Nohou Boha, svého Mistra. Jsem v rukou Boha, svého Stvořitele. Jsem v srdci Boha, svého jediného Milovaného.“

„Žádej a bude ti dáno, hledej a nalezneš, klepej a bude ti otevřeno.“

Žádal jsem. Můj Pán mi poskytl svůj bezmezný Soucit. Hledal jsem. Můj Pán mi dal svou nekonečnou Lásku. Klepal jsem. K mému naprostému úžasu nebyly dveře zevnitř zamčené. Můj sladký Pán dychtivě očekával můj příchod. Hle, přicházím!