Hra na schovávanou

Jednoho dne jsem přecházel ve svém pokoji a najednou jsem ucítil, jak se něco dotklo mé pravé nohy. Podíval jsem se dolů a koho to nevidím? Činčilu. Rozjařilo mě to, ale zároveň na mě přišly obavy: jak se dostala sem do horního patra a jak ji chytím?

Jedno děvče pracovalo dole v kuchyni. Zavolal jsem ji, aby hned přišla nahoru. Zeptal jsem se jí: „Jak mohla vyšplhat do horního patra?“

Odvětila: „Guru, činčila sem vyšplhala už několikrát.“

Namítl jsem: „Umějí poskakovat a jsou moc roztomilé, ale jak dokážou přijít až sem?“

A ona na to: „Zvládnou to!“

Mezitím činčila poskakovala po mém pokoji sem a tam a pak se schovala pod postel.

Řekl jsem: „Chytit ji teď bude hodně náročné.“

Odvětila: „Zkusme to.“

Stoupla si k posteli a pokoušela se ji chytit. Nebyl jsem v chytání činčil moc zběhlý, a tak jsem se jen snažil zahnat ji na její stranu. Nevěděl jsem, jak ji chytit; věděl jsem jen, jak křičet! Protože jsem se ji ale nesnažil chytit, přišla přirozeně na moji stranu.

Přiblížil jsem k ní ruku s nadějí, že mi nedovolí se jí dotknout. Ruku jsem sice natáhl, ale vnitřně jsem se modlil, aby k ní nepřišla a nedotkla se jí. Bůh moji modlitbu vyslyšel, činčila utekla na druhou stranu. Takto to pokračovalo pět nebo deset minut.

Dokonale jsem se bavil, ale dívka spíše ztrácela trpělivost, že se činčila nechtěla nechat chytit. Dal jsem jí tedy speciální poselství. Řekl jsem: „Takhle to s námi dělá i Bůh: hraje si na schovávanou. Když Mu nevěnujeme žádnou pozornost, přijde k nám. Jestliže Jej ale hledáme a chystáme se ho chytit, schová se nám.“

„Činčila nás tedy učí stejnou hru. Když si jí nevšímáme, klidně se k nám přiblíží, dotkne se nás a hraje si poblíž. Když se ji pak ale snažíme usilovně chytit, prostě zmizí. Takhle s námi hraje Boží Kosmickou Hru.“

„Když se Boha chystáme spatřit, v tu chvíli odchází. Když ale svému duchovnímu životu nevěnujeme žádnou pozornost, když na Boha nemyslíme, začnou k nám přicházet všechny dobré, krásné a čisté myšlenky. Jestliže jednoho dne někdo nechce meditovat, jestliže si chce užít nevědomosti, v ten samý den ten člověk dostane ohromnou inspiraci vést duchovní život. Když ale v jiný den umírá touhou po duchovním životě, budou jej napadat všechny špatné myšlenky a síly.“

Tohle nás tedy učila ta činčila.

15. června 1981