Prosím Šonu, aby snědl pizzu

Před čtyřmi nebo pěti dny jsem ho chtěl zase nakrmit, ale byl příliš neposedný. Pořád jen štěkal. Podíval jsem se tedy na něj a spojil se s jeho duší. Před vchodem do mého domu bylo deset nebo dvanáct žáků. Řekl jsem jim: „Jeho duše mu teď řekla, aby jedl, a věřte tomu nebo ne, už jíst bude!“ Jakmile jsem mu pak dal pizzu, pustil se do ní.

Před tolika lidmi mě tento pes poslechl! Vzal si alespoň dvacetkrát. Nejprve jíst nechtěl, ale když jsem o to požádal jeho duši, přesvědčila jeho vitálno.

Když požádám duši některého žáka, aby něco udělal, tato duše se zoufale snaží poselství žákovi předat. Mysl ale často přijde, a zablokuje to. Je tak mocná! Většina žáků má „báječné“ mysli, takže pokaždé svoji duši neposlechnou.

Pro duši je nesmírně obtížné přesvědčit lidskou mysl. A s vitálnem je to stejné. Když žáci dělají nějakou špatnou věc, duše se jejich vitálno snaží tak zoufale přesvědčit! Vždycky se to ale nepodaří.

V případě Šony se jeho duše spojila se zvířecím vitálnem a snadno ho přesvědčila. Vitálno psa může být ochotnější duši naslouchat než vitálno lidské bytosti. Vzhledem k evoluci je člověk daleko, daleko pokročilejší než zvířata. Co se ale týče poslušnosti, to je jiná. Lidské bytosti mohou být mnohem komplikovanější!

31. ledna 1982