Jednota s Kanuem

Kanu pořád naříká, ať už je v přízemí nebo se mnou na posteli v horním patře. A když občas z mé postele spadne, začne také naříkat.

Sýr, vitamíny, jídlo, vodu — cokoliv se mu snažím dát, vždycky s ním mám těžké pořízení.

Jeden z našich žáků, chlapec, má ty dva psi ale moc rád. Dnes ráno začal Kanu naříkat a tento žák se k němu přidal.

20. května 1983