Slyšen, ale neviděn

Posledních pár dní cvičím hraní na cello před prostředními dveřmi. Sedávám tam kvůli těmto dvěma velkým, božským psům!

Jakmile sestoupím z horního patra, otevřou oči a začnou naříkat. Když ale sedím před prostředními dveřmi, nevidí mě. A tak nenaříkají.

Nevadí jim, když slyší cello. Dokud mě nevidí, nezačnou naříkat.