Šonův odchod
V den, kdy Šona odešel, jsem si okolo půl čtvrté ráno za něj stoupl, dotkl jsem se ho a požehnal mu. Řekl jsem mu: „Šono, teď už můžeš jít.“Jeho duše mi ale odvětila: „Ne, nechci jít, nechci odejít.“
Namítl jsem: „Ty ale trpíš, trpíš a trpíš. Držel jsem tě tady na Zemi. Byla jsi ke mně velice laskavá a soucitná.“
Odpověděla: „Dobrá tedy. Odejdu s tvým požehnáním.“
Ještě jsem dodal: „Mé požehnání, láska, vděčnost a vděčnost a pýcha a pýcha s tebou zůstanou.“
Když pak ale opustila tělo, byla znovu smutná. Chtěla na Zemi zůstat. Snažil jsem se ji tedy utěšit: „Už jsi opustila tělo. Kdybych tě chtěl zadržet na Zemi, nedovolil bych ti zemřít. Chtěl jsem, abys šla, a tak jsi odešla. Odešla jsi s mým požehnáním, radostí a pýchou.“
13. listopadu 1996
Sri Chinmoy, Přátelství s královstvím zvířat, (knižně nevydáno), 2015
