Může mít jednotlivec pocit nejistoty kvůli pocitu oddělenosti od Boha?

Sri Chinmoy: Jestliže vnímáme svou jednotu s okolním světem, nikdy se necítíme nejistí. Co tento pocit univerzální jednoty, jednoty s okolním světem, znamená? Je to Vědomí Boha, které je všeprostupující a všeobjímající.

Obyčejný člověk nemusí myslet na Boha, ale okamžitě myslí na své sourozence, přítele nebo souseda. Každá lidská bytost se mu jeví jako cizí, jako nějaký cizinec, a proto jako neskutečná. Cítí, že existuje jen on sám. Ostatní pro něj neexistují. Zbytek světa je pro někoho jiného nebo pro něco jiného. Jestliže však cítí, že okolní svět je pro něj, a mezi jeho existencí a existencí ostatních není žádný rozdíl, pak se jeho vědomí ihned rozšíří. Existuje pouze jedna skutečnost. Jeden se stal mnohými, jako strom s mnoha větvemi a mnoha listy, s mnoha květy a plody. V obyčejném životě se bezprostředně považujeme za jednotlivé entity. Dokážeme-li však považovat každého svého zcela vlastního, za nedílnou součást své existence, jako údy našeho těla, pak můžeme tento problém nejistoty vyřešit.

Nutně se budeme cítit nejistě, dokud nebudeme cítit živoucí Přítomnost Boha, dokud si budeme myslet, že jsme od Boha, od svého Zdroje, odděleni. Cítíme nejistotu, protože cítíme, že náš zdroj je nevědomost a že náš konečný cíl je také nevědomost. Ale dokážeme-li vnímat, že nejsme od Boha odděleni, ale že nás Bůh poslal na zem, abychom byli Jeho nástroji, pak se nejistě cítit nebudeme. Dokážeme-li cítit, že naším Zdrojem je Světlo a Blaženost a na konci cesty své duše se do tohoto Zdroje vrátíme, pak se nebudeme cítit nejistě.

Naším Zdrojem je Bůh, můžeme poznat pouze tehdy, jestliže budeme aspirovat, modlit se a meditovat. Nebudeme-li aspirovat, nebudeme-li se modlit a meditovat, budeme nutně cítit, že je naším zdrojem něco neznámého a nepoznatelného. Toto neznámé a nepoznatelné je pro nás nevědomost. Avšak hledající, který se vydal na duchovní cestu, pocítí, že dnes neznámé se zítra stane známým. Dnes je jeho Bůh neznámý, ale je poznatelný. Zítra se jeho Bůh stane něčím známým. Pozítří bude jeho Bůh zároveň Znalcem i Poznaným.

Pokud víme, kdo je naším zdrojem a kdo nás neustále řídí, nemůžeme být nejistí. Když cítíme, že jsme to my, kdo má odpovědnost, že všechno děláme a musíme dělat sami, pak jsme nejistí. Když ale cítíme, že existuje vyšší síla, která nás vede k cíli, a my že jsme jen nástroje, tak se nebudeme cítit nejistí. Cítíme-li, že radostně, oduševněle a bezpodmínečně provádíme Boží Vůli, tak jak tady může existovat nějaký pocit nejistoty?