Gándhí obstojí ve své vlastní zkoušce¹

Gándhí nikdy nelhal. Jeho třídu jednou navštívil inspektor a nadiktoval několik slov diktátu. Třetím slovem bylo „konvice“. Gándhího spolužáci dokázali slovo náležitě hláskovat, ale Gándhí nevěděl jak.

Inspektor začal chodit kolem, aby zkontroloval práci každého studenta. A zatímco inspektor procházel od jednoho studenta ke druhému, učitel uviděl, že Gándhí slovo hláskoval špatně. Učitel se tedy nohou dotkl Gándhího nohy, aby upoutal jeho pozornost. Očima Gándhímu doporučil, aby se podíval na papír někoho jiného. Gándhí ale nechtěl od nikoho opisovat.

„Zde je chyba,“ řekl inspektor, když došel ke Gándhímu. „Tento chlapec neví, jak se píše slovo ,konvice‘. Má napsáno ,konvyce‘.“

Inspektor se nezlobil, ale byl zklamán, že Gándhí slovo neuměl.

Učitel se však na Gándhího velice rozzlobil. „Říkal jsem ti, aby ses podíval ke kamarádovi, ale ty jsi mě neposlechl. Jsi ostudou mé třídy.“

„Možná jsem ostudou,“ namítl Gándhí: „ale nemohu lhát.“

Gándhí byl smutný, že udělal chybu a že svého učitele nepotěšil, potěšil ale sám sebe svou poctivostí.

Učitel zůstal beze slova.