Gándhího jedinečná upřímnost²

Když byl Mahátmá Gándhí mladý, jeden jeho přítel jednou potřeboval peníze a zeptal se ho, zda by mu mohl pomoci. Gándhí nejprve řekl: „Nemám žádné peníze.” Potom připustil: „Dobrá, uvidím, co mohu udělat.”

Gándhí svému bratrovi ukradl kousek zlata a prodal ho. Peníze pak dal svému příteli. Později byl kvůli své krádeži velmi nešťastný.

Vždy všechno říkal svému otci. Neměl před ním žádná tajemství. Ačkoli byl jeho otec zrovna velmi nemocný a připoutaný na lůžko, Gándhí mu napsal vzkaz, ve kterém stálo: „Ukradl jsem svému bratrovi kus zlata a jsem z toho smutný a nešťastný. Prosím tě, odpusť mi.”

Když si otec vzkaz přečetl, vstal ze své postele. Gándhí se bál, že ho uhodí. Otec měl však v očích slzy. Gándhí si myslel, že se v něm otec zklamal, protože něco ukradl svému vlastnímu bratrovi, a to ho učinilo ještě nešťastnějším. Nakonec jeho otec vzkaz roztrhal a jeho oči zaplavily slzy.

Gándhí svého otce začal ujišťovat: „Otče, už nikdy nebudu krást. Bylo to poprvé a naposledy. Prosím tě, neplač.”

Hluboce pohnut, jeho otec odpověděl: „Pláču, synu, ne proto, že jsi něco ukradl, ale kvůli tvé upřímnosti. Vždy jsi tak pravdomluvný. Nikdy jsem nepoznal nikoho tak upřímného, jako jsi ty. Jsem na tebe hrdý.”