Gándhího ášram3

Po svém návratu z Afriky do Indie otevřel Mahátmá Gándhí na žádost svých blízkých přátel ášram. Žili v něm jeho blízcí příbuzní a několik přátel. Vedli prostý, zbožný život, modlili se a meditovali. Ášram byl podporován bohatými obchodníky, kteří ho často navštěvovali.

Jednou dostal Gándhí dopis od jednoho učitele. V dopise stálo: „Byl bych vám vděčný, kdybyste mi dovolil zůstat ve vašem ášramu s mou ženou a dítětem. Budu dělat, cokoliv budete chtít.“ Na konec dopisu učitel napsal: „Jen jednu věc se vám zdráhám povědět, ale musím: jsem nedotknutelný.“

Když si Gándhí dopis přečetl, pohroužil hlavu do dlaní. „Ó Bože, miluji nedotknutelné, protože jsou dětmi Božími. Má rodina se ale bude velmi zlobit. Jak mohu toho muže pozvat do ášramu? Ale na druhou stranu, jak ho mohu odmítnout?“

Gándhí si o této záležitosti promluvil se členy své rodiny a ti byli plní pochopení. „Pokud tu chceš toho muže mít, pozvi ho, ať se k nám připojí,“ řekli.

Gándhí stále váhal. „Obchodníci, kteří ášram podporují, jsou fanatici. Budou mít starosti, co si o tom pomyslí společnost.“ Potom prohlásil: „Na tom nezáleží. Tomu učiteli dovolím pracovat a žít zde v ášramu.“

Nedotknutelný přišel do ášramu. Jakmile to obchodníci zjistili, přestali Gándhímu dávat peníze. „Ničíte společnost,“ říkali mu. „Pocházíte z dobré rodiny, z dobré kasty. Jak můžete dělat něco takového? Takové nemyslitelné věci podporovat nebudeme.“

„Dobře,“ řekl Gándhí: „nedávejte nám peníze. Pokud ale chce někdo upřímně a oduševněle sloužit tomuto ášramu, dovolím mu to. Nedotknutelní jsou také dětmi Božími.“

Gándhí se brzy dostal do finančních potíží. Jednoho dne, když šel po ulici, uviděl jednoho obchodníka v kočáru. Obchodník k němu přijel a řekl mu: „Jsem jedním z obchodníků, kteří podporovali váš ášram. Protože jste v něm přijal nedotknutelného, nedokázal jsem vám pomáhat, protože jsem se obával, co by tomu řekli mí přátelé. Mé srdce je ale s vámi a chci vám dávat peníze tajně. Slibte mi prosím, že o tom nikdy nikomu nepovíte.“ Gándhí slíbil.

„Přijďte sem zítra,“ řekl obchodník: „a já vám dám příspěvek.“

Gándhí se příštího dne vrátil a obchodník mu dal peníze, jak slíbil. Gándhí dokonce ani neznal jeho jméno, protože jeho ášramu pomáhalo mnoho obchodníků a on je všechny neznal osobně. Gándhí ho požádal, aby mu své jméno řekl, ale obchodník odmítl. „Prosím,“ řekl obchodník: „nemohu vám říct své jméno. Vaše věc je vznešená a já s vámi plně souhlasím. Já však musím žít ve společnosti, a tak mi nezbývá než zůstat v tajnosti. Jednáte správně; proto vaši věc podporuji. Není však potřeba, abyste znal mé jméno.“

Od toho dne se Gándhího osud změnil.


GIM 166. 20. února 1979