Dost bylo mysli¹

Byl jednou jeden významný vědec jménem dr. Satyendranath Bose. Jeho jméno bylo ve vědeckém světě nejen v Indii, ale i v ostatních zemích opravdu nesmrtelné. Někteří lidé jsou významní, ale nejsou dobří. Dr. Bose byl významný i dobrý. Jeho srdce bylo srdcem dítěte. Měl děti velmi rád a hrál s nimi hry. Jedna hra, kterou měl obzvlášť oblíbenou, se jmenovala karam. Byl skvělým hráčem, a ačkoliv se vypracoval ve velkého vědce, hrál si s dětmi a děti ho braly za svého hrdinu.

I stalo se, že jednoho dne hrál s několika dětmi karam a byl hluboce ponořen do hry. Vtom k nim přišel muž středního věku a hru pozoroval. Vědec se jej po chvíli zeptal: „Co pro vás mohu udělat?“ Muž odpověděl: „Byl bych vám vděčný, kdybyste předsedal semináři, který máme zítra v naší škole.“

„Ne, nemohu,“ odpověděl velice zdvořile vědec. „Lituji. Musíte si najít někoho jiného.“

„Nutně vás potřebujeme,“ naléhal návštěvník. „Nikdo jiný to nemůže udělat. Budeme hluboce poctěni, když budete schůzce předsedat.“

„Zítra touto dobou nemohu přijít,“ opakoval vědec s největší zdvořilostí: „protože si tady mám hrát se svými přáteli. Nic mi nedává větší radost než hra s dětmi. Předsedal jsem stovkám a stovkám seminářů, a žádnou radost mi to nepřineslo. Já chci radost, vy chcete radost, každý chce být šťastný. Pro mě je karam nekonečně významnější než předsedání seminářům, protože vím, že tam budou intelektuálové a svárliví lidé se svou argumentující myslí. Už mám dost argumentující mysli. Chci jen srdce, upřímné a čisté srdce. Takové srdce nacházím zde, u svých malých přátel.

Slíbil jsem jim, že si s nimi budu zítra hrát, a to také udělám. Chci zůstat v srdci. Hrál jsem v mysli a teď hraji ve svém srdci. Tam je uspokojení, jen tam. Tam je mír, jen tam.“